Zmizelých dětí v Evropě přibývá. Češi zatím hledají česky.

Únos dítěte je bezesporu noční můrou každého rodiče. Evropská unie se snaží praktickým opatřením zareagovat na hrůzné počty ročně pohřešovaných dětí na území Sedmadvacítky.

Čas od času je evropské veřejné míněné zalarmováno případem únosu dítěte, ale po nějaké době téma zase upadne v zapomnění veřejnosti. Takový byl i mediálně hodně známý případ Madeleine McCannové, která se jako tříletá rodičům ztratila během jejich letní dovolené v Portugalsku. Dodnes není známo, kam dívka zmizela. Statistiky organizace Missing Children Europe udávají, že například ve Velké Británii je ročně vyhlášeno pátrání po 140.000 dětech. Národní přístup ke statistikám je různý, a tak v britské statistice figurují i děti unesené jedním z rodičů. 25. květen je Mezinárodním dnem pohřešovaných dětí, a proto se znovu obrátila pozornost veřejnosti k tomuto tématu. Smutným faktem je, že počet přeshraničních případů pohřešování dětí v Evropě roste.

Evropská unie těží ze Schengenského prostoru bez vnitřních hranic, ale jeho výhod mohou bohužel využívat i zločinci. V režimu plně propustných hranic může být rychlá přeshraniční pátrací akce skutečnou záchranou lidského života. V případech mezinárodních únosů mohou rozhodovat hodiny.

Evropská komise přišla již před třemi roky s návrhem jednotného telefonního čísla pro hlášení případů ztracených dětí. Telefonní číslo 116000 by mělo postupně platit ve všech zemích Unie (ideálně i ve Švýcarsku). Jedná se o horkou linku nouzového volání, a proto je třeba, aby bylo její použití zdarma a aby fungovala nepřetržitě. Podmínkou úspěchu jsou vyškolení pracovníci linky, kteří jsou schopni spolupracovat nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni v rámci celoevropské policejní sítě.

Dodnes je v systému zapojeno 11 zemí z 27 států EU. Česká republika mezi ně nepatří. Bývalý ministr vnitra Ivan Langer slíbil nápravu, svůj slib ale nesplnil. Sousední Rakousko a Německo také zatím linku nezprovoznily, zatímco Slovensko a Polsko se už do systému jednotného volání zapojily. Nyní Brusel vyzývá všechny země EU, aby se zapojily během jednoho roku. Určitým vzorem pro Evropu mohou být podle odborníků buď francouzský, nebo americký systém. V obou zemích úspěšně spolupracují média, dopravní firmy, policejní a justiční orgány.

V naší zemi se ročně eviduje neuvěřitelných 8 až 9.000 pohřešovaných dětí. Toto číslo je z velké části tvořeno opakovanými útěky dětí z různých zařízení ústavní výchovy. Mezi pohřešovanými jsou ale i děti, které byly uneseny a kterým hrozí akutní nebezpečí. Český telekomunikační úřad sice dal linku s tímto číslem na žádost Bruselu k dispozici, ale telefon s touto službou stále nikdo neprovozuje.

Náš stát by se měl proto urychleně snažit „sladit noty“ s ostatními zeměmi EU a být aktivnější v hledání vhodného poskytovatele horké linky pro rodiče a děti, kteří potřebují zavolat o pomoc. Ministerstvo vnitra sice aktuálně představilo projekt, který má do hledání nezletilých zapojit veřejnost prostřednictvím rychlého informování o hledaném dítěti prostřednictvím televizí a rádií. Také informační cedule na dálnicích budou využity při pátrání. Pro potírání mezinárodního rozměru problému pohřešovaných dětí je to však pořád málo!