Vzkaz islandského vulkánu

Týden po vypuknutí prachové blokády na evropském nebi musíme bohužel uznat, že evropská reakce na tuto krizi nebyla uspokojivá. Komisař pro dopravu se bránil tím, že se jedná o vyjímečnou situaci a že nebylo v jeho silách nic podnikat, protože EU má omezené pravomoci. Krizový management se nekonal, ministrům dopravy členských zemí EU trvalo celých pět dnů, než zorganizovali videokonferenci. Občané měli pocit, že jejich vládnoucí elity pouze čekají, až se obrátí vítr a ani se nesnaží o nějaké alternativní řešení situace. Vypukl chaos, pasažéři leteckých společností se neměli jak dopravit do svých domovů a byli ponecháni svému osudu.

Zatímco se novináři učili správně vyslovovat jazykolam názvu islandské sopky (Eyjafjallajökull), ekonomové už propočítávali škody, které vulkán způsobil ochromením leteckého provozu. Kromě lidského rozměru oné patálie (zhruba 6,8 mil. evropských pasažérů zůstalo trčet na letištích celého světa, řada z nich v žalostných podmínkách) se rýsují ohromné hospodářské ztráty. Dosavadní propočty ukazují, že škody leteckých společností budou vyšší než po teroristických útocích z 11. září 2001. Je jen otázkou dnů, kdy první letecké společnosti požádají své vlády, aby jim finančně pomohly pokrýt utrpěné ztráty.

Krize leteckého provozu ukázala na zranitelnost evropské civilizace – pokud dojde k ochromení letecké dopravy, řada podniků není schopna fungovat, začne váznout zásobování, důležitá rozhodnutí musí být odkládána a škody firem šplhají do miliardových částek.

Dvacet let už se v Evropě diskutuje o potřebě jednotného vnitřního dopravního trhu a jednotném evropském vzdušném prostoru. Dodnes nic takového ve skutečnosti nemáme. Kompetence EU v letecké přepravě jsou omezené. Rozhodnutí uzavřít vzdušný prostor se odvíjí od doporučení nezávislých expertů a probíhá vždy na mezistátní úrovni.

Evropa by měla vnímat vzkaz islandské sopky jako podnět k přemýšlení o alternativách. Letadlo bereme jako moderní dopravní prostředek, zatímco vlak jakoby patřil minulosti. Železniční doprava by přitom mohla být ekologickou alternativou k současné letecké přepravě. To však pouze za předpokladu moderní infrastruktury, která umožní vysokou rychlost přepravy. Kromě ohleduplnosti k životnímu prostředí vychází vlak ze statistik jako nejbezpečnější prostředek. Jednotný vnitřní trh EU má téměř půl miliardy obyvatel. Bylo by jen logické, aby evropští podnikatelé i jednotliví cestující využívali také moderní železniční systém. Je absurdní, že v Unii dodnes nelze zakoupit jedinou vlakovou jízdenku, aby člověk mohl důstojně cestovat z jihu na sever EU!

EU již od roku 2001 tlačí na otvírání národních železničních trhů evropské konkurenci. Od začátku letošního roku je teoreticky v EU železniční přeprava osob liberalizována, ale zatím nepozorujeme nárůst nabídky nových služeb cestujícím ani nárůst konkurence. Vysokorychlostních vlakových spojů je pořád málo. Pokud jde o nákladní vlakovou přepravu, ta byla v EU otevřena mezinárodní soutěži dokonce od roku 2007 a ani zde nelze hovořit o podstatném přesměrování zboží na železnici. Důvodem je to, že řada zemí se uchyluje k protekcionismu a úmyslnému legislativnímu zdržování. Ani Česká republika se svými Českými dráhami neslouží ostatním za vzor.

Oblak sopečného prachu sice zakryl velkou část evropského nebe, ale taky něco důležitého odhalil: mimořádnou zranitelnost globalizované evropské ekonomiky a její závislost na letecké přepravě. Pokud se podaří tento podnět využít k omezení závislosti na létání, mohlo by nakonec i v případě sopečné pohromy platit, že všechno špatné je pro něco dobré.