Vatikán by měl nést spoluodpovědnost za sexuální skandály církve.

Katolická církev se po rozkrytí skandálů kolem zneužívání dětí a mladistvých nachází v hluboké krizi. Světová veřejnost je zatím svědkem stereotypně se opakujícího řetězce reakcí ze strany odpovědných: nejprve zapírání, potom zastírání, následně omluva a eventuálně finanční odškodnění. Potrestání viníků přichází vesměs velmi pozdě, v řadě případů jde o činy již dávno promlčené. Zveřejněná fakta o zneužívání otřásla jak nevěřícími tak křesťany a společenská důvěra v katolickou církev je hluboce narušena i v tradičně katolicky orientovaných zemích. Co je však snad ještě horší – lidé nemají důvěru v to, že se Vatikán snaží upřímně se s problémem sexuálních skandálů v církvi vyrovnat. Církev takřka doběhla její vlastní minulost, kdy se nezadržitelně krok za krokem provalují další a další případy zneužívání.

Koncem listopadu minulého roku byla v Irsku zveřejněna zpráva s otřesnými závěry tříletého vyšetřování, které jasně dokumentují, jak hierarchie církve vědomě kryla stovky případů zneužívání dětí. Kněží se těchto trestných činů dopouštěli celé desítky let. V přísně katolickém Irsku se prý dokonce o případech vědělo v policejních kruzích, ale ani mezi policisty nebyla vůle stížnosti řešit. Necelý rok před zveřejněním těchto poznatků zase vyšlo najevo zneužívání a týrání dětí v irských katolických internátech, které údajně trvalo od 30. do 90. let 20. století!

Tento rok pro změnu naplno vypukla aféra v sousedním Německu, kde se jako kruhy na vodě stále zvětšuje rozsah podobného skandálu se zneužíváním mladistvých. Docházelo k němu na jednom berlínském jezuitském gymnáziu v průběhu 70. a 80. let.

Vatikán je centrem globálního společenství, které drží pohromadě myšlenka univerzalismu. Je proto zákonité, že oběti kněží z Dublinu či Berlína nejsou lhostejné veřejnosti na celém světě. Pravda, Vatikán chápe katastrofální dopady skandálů na pověst církve. Papež také nedávno jednal s představiteli irských kněží, ale veřejnost, zdá se, nepřesvědčil o upřímné snaze o nápravu křivd. Bylo by záhodno také uvažovat o příčinách páchání těchto trestných činů a o tom, jak jim do budoucna předcházet.

Celkově to vypadá, že má katolická církev kolosální problém s pojetím sexuality člověka. Aniž musí být člověk sexuologem, napadne ho souvislost mezi celibátem kněží a zneužíváním mladistvých. Je až udivující, jak urputně se Vatikán brání zrušení celibátu. Předseda německé biskupské konference Robert Zollitsch před pár dny v německém tisku prohlásil, že pedofilní aféry nemají vůbec nic společného s církví jako takovou. Nejsou prý pro katolickou církev ničím specifické. Nemají podle něj co do činění s celibátem, homosexualitou ani s náboženskou sexuální výchovou. Odmítl proto rezolutně návrh německé ministryně spravedlnosti na zřízení kulatého stolu speciálně k problému zneužívání pro katolickou církev.… Co k tomu dodat?

Je nejvyšší čas, aby se Vatikán postavil problému s pedofilií čelem, přiznal svou spoluzodpovědnost za skandály a začal přemýšlet o reformách své věrouky. Obětem nezměrného ponížení a utrpení by měl Svatý stolec zřídit fond, ze kterého by byly rychle odškodněny, aby nepřetrvával dojem, že se církev schovává za promlčecí lhůty. Ani potom ovšem nebude jisté, jestli se podaří vrátit katolické církvi ztracenou věrohodnost a punc morální instance.