Už je to tak. V Evropě máme novou nákazu, která se šíří s nebývalou intenzitou a zachvacuje stále nové a nové části populace. Název nové infekce je pravicový extremismus a nebude snadné ji vymýtit.
Doba je nejistá, hospodářská krize není zdaleka zažehnána a lidé prý více slyší na strašení populistů a jejich jednoduché recepty. Úspěšné tažení pravicových extremistů, kteří si berou na mušku imigranty a útočí proti islámu, už zachvátilo řadu zemí Evropy – od Maďarska přes Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Norsko až po Rakousko. Půldruhého roku do francouzských voleb to není zrovna dobrá zpráva….
Existenční obavy z budoucnosti však nemusí být vždy důvodem, proč se lidé přiklání ke xenofobním programům. Přes 27 % obyvatel Vídně o minulém víkendu zvolilo Svobodnou stranu Rakouska, která ve svém programu požaduje staré známé věci: zákaz nošení burky a stavění minaretů, zastavení imigrace a napříště už žádné další rozšiřování EU! V Rakousku je přitom nezaměstnanost sotva poloviční než u nás a ekonomice se taky daří celkem dobře. Málokterý stát EU profitoval tolik z posledního rozšíření o země střední a východní Evropy jako právě Rakousko. Síla šířící se nákazy xenofobie a netolerantnosti v Evropě spočívá zřejmě v tom, že se její nositelé dostávají z izolace za pomoci již etablovaných politických sil.
Jak to, že se nad koalicemi konzervativních středo-pravicových stran s nacionalistickými populisty nikdo nepozastavuje? Ukazuje to mimo jiné, že se neměří všem stejným dílem. To sociálním demokratům na Slovensku stejný úlet neprošel tak lacino - stačí si jen vzpomenout na tirády českých novinářů na adresu koalice Ficova Smeru se slovenskými nacionalisty. Toto spojení se ani za mák nelíbilo sociálně-demokratické frakci v Evropském parlamentu. Frakce neprodleně přistoupila k sankcím: napřed uložila Ficově straně distanc a teprve po delší době pozorování jejích konkrétních kroků a pod řadou zcela jasných podmínek ji přijala zpátky. Nic podobného se bohužel v druhé historicky významné politické rodině Evropy neděje – Evropská strana lidová rezignovala na nějaké mentorování svých členů, kteří se rozhodli „pragmaticky“ pošpinit koalicí s pravicovými populisty a xenofoby. Obvykle se taková situace vysvětluje jednoduchým: „nebyla přece jiná možnost!“.
Je varovné, jak rychle se evropská veřejnost smířila s fungováním xenofobních stran bez jakéhokoliv pozitivního programu v národních parlamentech. Tyto subjekty často ovládané charismatickým lídrem se pomalu stávají v Evropě něčím normálním. Přispívá k tomu fakt, že občanské strany v Nizozemsku a v Dánsku postavily s podporou nacionalistů vládu. Pokud chce být evropská pravice zastáncem demokracie a lidských práv, musí se víc zasadit o to, aby náš veřejný prostor neovládla rasová a náboženská nenávist.
