Sacharov by měl radost

Nedávno jsme oslavili 20 svobodných let v demokracii a v těchto dnech si připomínáme 20. výročí úmrtí ruského bojovníka za svobodu Andreje Sacharova. Totalita a útlak jsou nadále v řadě zemí světa na každodenním pořádku. Nemusí se přitom jednat vždy o diktatury, protože pošlapávání lidských práv a svobod se děje i v zemích s autoritářskými režimy.

Evropský parlament uděluje již od roku 1988 Sacharovovu cenu osobnostem nebo organizacím, které se vyznamenají v boji za základní lidská práva a svobody. Cena je dotována sumou 50 tisíc eur a mezi nejznámější dosud vyznamenané osobnosti patří například Nelson Mandela, Kofi Annan, běloruský vůdce opozice Aljaksandr Milinkevič nebo v loňském roce čínský aktivista za lidská práva Chu Ťia.

Letošní Sacharovova cena bude ve středu 16. prosince slavnostně předána zástupcům ruské organizace Memorial, která se zasazuje za lidská práva na území bývalého Sovětského svazu. Evropský parlament tak dal najevo, že bedlivě sleduje stav dodržování lidských a občanských práv v Rusku – všechny jeho politické frakce se shodly na vyznamenání Memorialu.

Důvodem ke znepokojení je zejména rostoucí kontrola státu nad médii, nedostatky v nestrannosti soudnictví a neschopnost či neochota policie dotáhnout do konce důležité kauzy. Taky vypořádání se stalinistickou minulostí je pro ruskou společnost ožehavým tématem. Před rokem byly zveřejněny otřesné výsledky televizní ankety o největšího Rusa všech dob, ve které se Stalin umístil na třetí příčce (první byl krutovládce Alexandr Něvský)! Udělením Sacharovovy ceny se mohou cítit podpořeni všichni ruští aktivisté za občanské svobody.

Často se píše o tzv. „strategickém partnerství“ s Moskvou. Pokud chceme rozvinout s Rusy skutečné partnerství, znamená to, že ani otázky ochrany lidských práv a občanských svobod nesmí být tabu. Pragmatičnost ve vztazích s Ruskem je sice důležitá, ale nesmí jít na vrub utiskovaných a umlčovaných. Právě Sacharovův odkaz nám to má připomínat.