Ratingové agentury: propast mezi mocí a odpovědností

Mají ohromný vliv na finanční trhy a tím i na celé národní ekonomiky. Stačí jediné slovo od jedné ze tří klíčových ratingových agentur a celá hospodářství se mohou otřást v základech. Ratingové agentury jsou v globalizované ekonomice nesmírně mocné a není vždy jasné, jaká kritéria ovlivňují jejich výsledné hodnocení. Proto si vysloužily hněv evropských politiků zprava i zleva.

Ratingové agentury hodnotí úvěrovou bonitu firem, finančních institucí a také celých států. Mezi nejvyšším hodnocením důvěryhodnosti dlužníka „AAA“ a nejnižším „D“ zeje obrovská propast: zatím co například země s „AAA“ získá bez problémů půjčku od jakékoli banky za běžný úrok, země označená jako „BB +“ sotva dostane úvěr za únosných podmínek. V druhém případě nezřídka hrozí, že investoři začnou stahovat svůj kapitál ze země.

Evropa nyní v souvislosti s řeckým dluhem procitla a ptá se, zda ratingové agentury používají při hodnocení zemí pouze matematiku a statistiku nebo taky pouhé dojmy. Největší vliv na finanční trhy mají následující tři privátní agentury: Standard&Poor´s, Moody´s a Fitch (všechny s hlavním sídlem v USA). Evropští ekonomové a makléři si nyní kladou otázku, proč na starém kontinentě není ani jedna taková instituce.

Ve středu došlo k dalšímu snížení hodnocení Řecka ze strany Standard&Poor´s. Evropská komise byla z nového zhoršení ratingu Řecka viditelně rozladěna, ale protože jí nepřísluší hodnotit výroky ratingových agentur o členech EU, nezbylo jí, než vyjádřit naději, že agentury odpovědně posuzují fakta. Je samozřejmé, že nedůvěru věřitelů si zavinila řecká ekonomika v první řadě sama. K dalšímu vystupňování krize však kromě průtahů ze strany německé kancléřky přispěly i ratingové agentury. Je záhadou, proč hodnotitelé nevzali v úvahu dohodu o pomoci Řecku mezi státy eurozóny, Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou centrální bankou.

Také politici se ozvali proti bezhlavému následování leckdy pochybných výroků agentur: německý ministr financí Wolfgang Schäuble (křesťanský demokrat) vyzval finanční trhy, aby nebraly agenturní rating států-dlužníků smrtelně vážně. Otevřeně se také vyslovil pro větší konkurenci na agenturním trhu. Němečtí liberálové, kteří jsou součástí vládní koalice a propagují neoliberální pojetí tržní ekonomiky, dokonce otevřeně hovoří o nutnosti omezit vliv hrstky těch nějvýznamnějších agentur, které přispěly k destabilizaci eurozóny. Podle předsedy liberálů Guido Westerwelleho by EU měla usilovat o vlastní na politice nezávislou ratingovou agenturu.

Během finanční krize ratingové agentury naprosto selhaly: nedokázaly odhalit riziko nekvalitních, toxických cenných papírů. Bezcenné papíry zkrátka hodnotily jako jistou investici. Agentury tím nesporně nesou spoluvinu na roztočení spirály finanční krize, která plynule přešla v krizi hospodářskou. Je podivuhodné, že ani poté, co vyšlo selhání ratingových agentur najevo, se nikdo (banky) nepoučil a nadále se slepě řídí hodnocením těchto institucí.

Moc a odpovědnost by měly v ideálním případě kráčet ruku v ruce. Ratingové agentury mají enormní moc, ale odpovědnost za osudy tržních aktérů je trápit nemusí. Politikům mnoho možností nezbývá – musí se omezit na výzvy k odpovědnému hodnocení států, protože od něj odvisí životy běžných domácností.