Překvapí německá zahraniční politika?

Přestože koaliční jednání mezi liberální FDP a vládnoucí CDU/CSU ještě nejsou u konce, je zřejmé, že ve středo-pravicové vládě pod taktovkou kancléřky Angely Merkelové zasedne do křesla ministra zahraničí šéf FDP Guido Westerwelle. Dojde pod jeho vedením ke změnám v diplomacii Berlína? Odpověď zní: nikoli. Guido Westerwelle sice nemá žádnou praxi v zahraniční politice, ale už dal najevo, že bude pokračovat v kurzu předchozí Velké koalice.

Německá diplomacie má s liberály ve svém hlavním stanu bohatou zkušenost – v dobách vládnutí s křesťanskými demokraty byli celkem bezmála tři dekády u vesla. Nejúspěšnějším předchůdcem Guida Westerwelleho byl bezesporu Hans-Dietrich Genscher, který nedávno znovu zavítal do Prahy, aby zavzpomínal na dobu masového exodu východních Němců přes německou ambasádu na Západ. Genscher, který se výrazně podílel na přípravě sjednocení Německa, bude novému ministrovi zahraničí zkušeným rádcem.
Není třeba se obávat, že nás s novou vládou v Berlíně Německo něčím zaskočí – přestože se Spolkové ministerstvo zahraničí za dobu kormidlování zeleného Joschky Fischera a sociálního demokrata Franka-Waltera Steinmeiera hodně proměnilo, pro Německo platí, že není levicová nebo pravicová zahraniční politika.
Široký konsenzus vztahující se na nejdůležitější politické priority umožňuje provozovat kontinuální a předvídatelnou politiku vůči spojencům v Evropě, za Atlantikem i vůči širšímu zahraničí. Nikoho proto nepřekvapilo, že první zahraniční návštěvy nového ministra mají směřovat do Paříže a do Varšavy.
Jedinými oblastmi zahraniční a bezpečnostní politiky, kde se názory CDU a FDP rozcházejí, jsou snad témata odzbrojení a zrušení všeobecné branné povinnosti. FDP se zasazuje za stažení posledních amerických jaderných zbraní z německého území a také za profesionalizaci Bundeswehru. U obou těchto otázek lze očekávat napřed důkladnou celospolečenskou diskusi.
Nejnaléhavější úkoly nadcházející zahraničně politické agendy jsou pro Německo jasné: pokračování stabilizace a obnovy v Afgánistánu, otázka jaderných ambicí Íránu, věčně aktuální blízkovýchodní konflikt a pochopitelně další vývoj EU po úspěšném referendu v Irsku.
Německo tedy pravděpodobně bude pokračovat v nastoupeném kurzu a pro jeho obraz v zahraničí je to jenom dobře. Transparenost a spolehlivost jsou nesmírně důležité pro partnery na mezinárodní scéně, kde důvěra hraje často stejně velkou roli jako psané smlouvy. Kéž by se naše česká evropská a zahraniční politika také mohla jednou opírat o tak konsensuální vnímání své role a českých zájmů ve světovém společenství! Místo toho zatím světoví státníci i zahraniční média podnikají dobrodružné exkursy do psychologie vrcholného představitele našeho státu ve snaze odhadnout, co od něj mohou čekat…