Ochrana klimatu a Kodaňská konference

3. listopad je dobrým dnem pro Evropu. Ústavní soud ČR jednoznačně odmítl námitky proti Lisabonské smlouvě a Václav Klaus byl donucen připojit svůj podpis. Zatímco v českém tisku se ještě horlivě diskutuje, co nám to vlastně pan prezident svým požadavkem na poslední chvíli nadrobil, Evropa už hledí o krok dál. Jednou z největších výzev současnosti je otázka globálního oteplování a EU se dosud dařilo hrát iniciativní roli v boji za ochranu klimatu. Je nejvyšší čas, abychom v EU konečně nechali naše vnitřní reformní debaty za zády a sjednotili evropská stanoviska k řešení nejdůležitějších problémů současnosti.

Jedním z prubířských kamenů naší evropské schopnosti jednotně a iniciativně vystupovat v globální aréně bude blížící se kodaňská konference OSN o klimatických změnách. Byla by škoda, kdyby EU přišla o svou vedoucí roli v tomto ambiciózním a nanejvýš potřebném procesu.  Šance na úspěch tu stále je Od 7. do 18. prosince 2009 se bude v Kodani konat dlouho diskutovaná vrcholná schůzka o ochraně klimatu. Odhaduje se, že se kodaňské schůzky zúčastní na 10 tisíc delegátů. Kodaňský summit by měl přinést světu nástupnickou smlouvu k současnému Kjótskému protokolu, ale jeho přípravy jsou provázeny velkými spory. Proto bývá „Kodaň 2009“ často dopředu pohřbívána.  Má kodaňská konference vůbec nějakou šanci na úspěch? Dosud platný Kjótský protokol vyprší v roce 2012 a do kodaňského summitu jsou vkládána značná očekávání. Je zatím nejisté, zda se je podaří naplnit, ale pesimismus není na místě. Jsem přesvědčen, že dosud nebyly globální předpoklady pro nalezení společného programu proti hrozbě klimatických změn příznivější.  Teprve s odchodem George W. Bushe z Bílého domu svitla naděje, že svět dostane klimatickou dohodu, kterou podepíší i Spojené státy rukou prezidenta Baracka Obamy (USA nejsou smluvní stranou Kjótského protokolu). Nyní je tedy i Washington součástí globálního úsilí o nápravu poměrů. Naprostou novinkou by také měl být závazek rychle se rozvíjejících ekonomik Číny a Indie, jakož i dalších rozvojových zemí, omezit produkci skleníkových plynů.  Bylo by smutné, pokud by Kodaň přinesla pouhé politické prohlášení, z kterého by nevyplývaly žádné právně vymahatelné závazky. Kodaňský summit musí přinést světu jasné slovo ohledně finančních a technologických transferů, jakož i zásady světového obchodu s emisemi. K tomu bude třeba najít odpověď na otázku, jak dalece se zavážou průmyslově rozvinuté státy omezit emise skleníkových plynů a do jaké míry budou ochotny dynamicky se rozvíjející země typu Číny a Indie omezovat vlastní emisní expanzi. Jelikož budou novým klimatickým režimem postiženi často ti nejchudší lidé v rozvojových zemích, bude nutné říci jasně, jak těmto státům lze finančně pomoci, aby byly schopny a ochotny se zapojit do redukce skleníkových plynů a záchrany deštných pralesů.  Ekonomiky celého světa čekají jasné signály Na vyjasnění těchto základních otázek čeká celá hospodářská sféra světa. Současná hospodářská krize bude jistě mít svůj dopad také na jednání v Kodani. Všeobecný pokles výroby bude znamenat dočasné omezení produkce CO2. Ale v Kodani se hraje o dlouhodobou strategii a podnikatelé čekají na to, až vlády dají jasný signál, co hodlají v boji s klimatickými změnami učinit. Nejde přitom pouze o investice do energetického sektoru, kodaňské závěry budou mít dalekosáhlejší dopad pro sektory průmyslu, zemědělství i služeb.  EU si potřebuje udržet iniciativní roli Jelikož jde u konkrétních závazků v oblasti redukce CO2 o peníze, není hledání konsensu jednoduché. K tomu je zapotřebí politické vůle a odvahy, kterou EU sice hledala obtížně, ale nakonec dokázala, že chce i nadále udávat tón v ochraně klimatu. Sice nepadla konkrétní čísla, ale EU dala alespoň najevo, do jaké výše je ochotna v rámci průmyslově rozvinutého světa přispět. Byla tak splněna základní podmínka pro to, abychom jako EU motivovali ostatní významné hráče k tomu, aby se přidali. Kdo jiný než EU by měl mít do budoucna vedoucí postavení v tak důležité agendě?   V sázce je hodně. Pokud summit v Kodani ztroskotá, bude to znamenat fatální selhání celosvětového společenství států při hledání opatření proti jednomu z největších rizik našeho století.