O stavu Unie a o tom, jak Barroso propásl svou šanci

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso přednesl vůbec poprvé v historii evropské integrace Zprávu o stavu EU.

Pokud jde o samotný projev před Evropským parlamentem, jako obrázek o stavu Unie rozhodně nepůsobil. Spíše než aktuálním problémům EU a jejích obyvatel byl text věnován výčtu nadcházejících úkolů. Základním předpokladem kvalitní zprávy o stavu EU by přitom bylo kritické zhodnocení toho, jak EU odpovídá potřebám občanů. Zpráva by měla rezonovat s tím, čeho se obyvatelé EU obávají, měla by pojmenovat, co se nepodařilo a proč a nabídnout určité recepty na změnu k lepšímu.

Lidé řeší svou ekonomickou a sociální perspektivu, obávají se o budoucnost svého pracovního místa či svého podnikání. Světu hrozí další finanční krize, ekonomičtí analytici zkoumají scénář nového propadu křivky hospodářského růstu. Barroso se sice dotkl důležitých momentů, jakými jsou například potřeba koordinované hospodářské politiky v EU, která by doplnila současnou měnovou unii nebo téma postavení EU ve světě, ale celý projev se nesl v obecném duchu. Není proto divu, že se projevům zklamání neubránila ani Barrosova vlastní politická frakce. Vrcholem Barrosovy vyhýbavosti byla zmínka o dodržování lidských práv v Unii – při nepřímé narážce na současnou šlamastyku s vystěhováváním kočovných Romů z Francie ani nenašel odvahu jmenovat Sarkozyho a jeho zemi.

Namísto toho, aby se alespoň v druhém funkčním období Barroso zapsal do dějin jako silný předseda Komise, byl neslaný nemastný. Není se vlastně čemu divit – Barroso je zkrátka takovou hlavou evropské exekutivy, jakou si šéfové členských vlád EU přály a nakonec i prosadily. Když pak přišla krize eurozóny, předseda Komise nebyl vůbec vidět…

Připomeňme si fakta. Když Barroso podruhé usiloval o zvolení do čela Komise, hrály v jeho prospěch dva klíčové momenty: 1/ je to konzervativec a většina členských států měla pravicové vlády a 2/ byl tak nevýrazný, že ješitným šéfům národních vlád šel z cesty a nejevil ambice je zastiňovat.

Leckdo možná při jeho druhém zvolení doufal, že ve svém nynějším a posledním funkčním období, kdy už nic neriskuje, začne dělat to, co mu smlouva o EU ukládá. Jeho úkolem je hájit zájem EU proti partikulárním zájmům členských zemí. Po jeho vystoupení v Evropském parlamentu se Zprávou o stavu EU, který sledovala veškerá světová média, je jasné jedno: Předseda Komise měl šanci oslovit širokou evropskou veřejnost. Tuto šanci ale neproměnil. Barroso se úzkostlivě snaží vyhnout konfliktům s velkými zeměmi EU. Zde se ukazuje, že slabý předseda Komise je nevýhodou zejména pro malé a střední země Unie, ke kterým patří ČR.