Má Západ vstoupit do války proti Kaddáfímu?

Momentálně se stále více klíčových zemí NATO zaobírá myšlenkou na zřízení bezletové zóny nad Libyí, protože by to byl způsob, jak zamezit bombardování povstalců Kaddáfího letectvem. Jasné je, že jakákoli vojenská akce proti libyjské vládě musí být schválena Spojenými národy. Existuje však řada argumentů, které hovoří proti vojenskému zásahu Západu. Zde jsou ty nejdůležitější z nich:

1/ Zřízení bezletové zóny možná zní jako nějaký administrativní akt, ale de facto se jedná o válečný krok. Kaddáfího piloti by v případě vzletu riskovali sestřelení západními stíhačkami. Podle velení amerických ozbrojených sil by to nutně znamenalo vyřadit také libyjskou protiletadlovou obranu. Američtí stratégové však přesně nevědí, kde jsou lokalizovány Kaddáfího protiletadlové síly. Jinými slovy, zpočátku operace by jistě při americkém bombardování přišla o život spousta civilistů.

2/ Před takovou akcí jako je vynucení bezletové zóny je třeba mít jasno o tom, komu má sloužit. Váleční stratégové minimálně od války v Afghánistánu varují před tím, používat sílu bez jasného politického zadání. Vnitřní poměry a revoluční kvas se musí napřed vytříbit zevnitř společnosti. Dosud není zcela jasné, kdo vlastně bude novou vládnoucí elitou a jaký druh společnosti bude chtít budovat. Zatím nelze tvrdit, že má Západ v Libyi partnera v podobě skupiny schopné vládnout.

3/ Pokud se u nás mluví o intervenci Západu, mlčky se předpokládá, že ji povedou Spojené státy. Povstalecká národní rada po USA požaduje, aby zajistily bezletovou zónu, ale zároveň je proti vstupu amerických vojsk na území Libye. Přítomnost amerického vojáka na islámské půdě má zpravidla za následek propagandistické zneužití islamisty. Z Afghánistánu i Iráku máme zkušenost, že se v očích domorodců z bohulibých západních snah budovat demokracii lehce stane cizácká invaze.

4/ Kaddáfímu jde nyní doslova o krk a podle všeho není schopen reagovat racionálně. Jeho agrese vůči vlastnímu obyvatelstvu silně připomíná brutální akce Saddáma Husajna proti Iráčanům z roku 1991. Kaddáfí nepochybně ví, že OSN tehdy schválila ozbrojenou akci proti Husajnovi. Ani to mu však nebrání v masakrování opozice. Jak by ho asi mohla odradit bezletová zóna nad Libyí? Nelze vyloučit, že by mohl použít dokonce chemické zbraně. Následně by západní jednotky byly nuceny vstoupit do pozemních operací. A nová vleklá válka v obrovské zemi s kmenovým uspořádáním by byla na světě.

5/ Konečně poslední argument proti vstupu do války ze strany USA a evropských spojenců zní povědomě: Washington si další angažmá s nejasným koncem prostě nemůže finančně dovolit. Byla by to třetí válečná fronta (po Iráku a Afghánistánu). Rovněž v Británii už delší dobu probíhá veřejná debata o tom, zda si Londýn ještě může dovolit své afghánské angažmá v dosavadním rozsahu. Je proto spíše nepravděpodobné, že si USA a Británie otevřou další válečnou frontu na Blízkém východě. Americká administrativa vsází na diplomacii a hospodářské sankce. USA sice shromažďují vojenské lodě na libyjském pobřeží, ale do války s Kaddáfím se nehrnou.

Co z toho všeho vyplývá pro nás Evropany? Jak může EU nejlépe čelit arabskému exodu biblických rozměrů? Logickým a přirozeným partnerem EU by měla být Liga arabských států. Tato regionální organizace však zcela selhala. Tím, že nereagovala na politické zvraty ve svém regionu, zpečetila svou bezvýznamnost. Z toho vyplývá, že nejrozumnějším jednáním EU je humanitární pomoc utečencům na místě. To znamená vysílat na hranice sousedních zemí Libye humanitární pracovníky, posilovat tam záchytné tábory a poskytovat pomoc uprchlíkům tak, aby aspoň jejich hlavní proud nesměřoval do Evropy.