Kdo nakonec zaplatí řecké dluhy?

Mezi státy eurozóny se rozhořel spor o to, jak reagovat na šokující zjištění, že Řecko, člen Eurozóny, čelí státnímu bankrotu. Tato situace ohrožuje celou měnovou unii a není divu, že si lidé kladou otázku, jak je tak vysoké státní zadlužení vůbec možné. Nově vyšlo najevo, že americká banka Goldman Sachs za velké peníze po léta Aténám pomáhala zastírat skutečnou velikost dluhu. Jak se mohlo Řekům tak dlouho dařit podvádět ve statistikách? A má být na pranýři pouze Řecko?

Poté, co poslední volby v Řecku vyhrála levice, s překvapením zjistila, že převzala od svých pravicových předchůdců vládu nad katastrofálně zadluženým státem. V eurozóně je povoleno zadlužení ve výši tří procent HDP, jinak hrozí sankce. Za rok 2009 však Řecko ve skutečnosti vykázalo 12,7 procent HDP dluhu! Teď tento dluh bude muset někdo sanovat. Němci, obyvatelé nejsilnější země eurozóny, se vyjádřili v nejnovějším průzkumu, že by Řecko mělo z eurozóny vystoupit. Ekonomové varují, že něco takového by strhlo lavinu hospodářské katastrofy na celou eurozónu. Ve všech médiích se totiž skloňuje řecký hrozící bankrot, ale už se mlčí o tom, že ani Portugalsko, Španělsko a Irsko nejsou v dobré kondici.

Řecký případ jasně ukazuje minimálně tři věci, z nichž ta první je nejdůležitější: za prvé bude zapotřebí přísné kontroly řeckých úsporných reforem ze strany ministrů financí eurozóny a Evropské centrální banky, což se fakticky rovná ztrátě řecké suverenity. Z toho plyne ponaučení, že jednotná měna zkrátka potřebuje koordinovanou hospodářskou politiku, potažmo politickou unii.

Za druhé: kvůli daňovým reformám a příliš drastickým škrtům veřejných výdajů hrozí, že ekonomické oživení nebude mít šanci, poroste nezaměstnanost a Řekové vyjdou do ulic. Proto bude potřeba paralelně k řeckým snahám o konsolidaci rozpočtu této zemi přece jen nakonec pomoci i finančně.

Za třetí: spolu s Aténami by měli na pranýři stát i ti, kteří dlouho tušili, že s řeckými statistikami není něco v pořádku, ale nic neudělali. To se týká zejména bývalé Barrosovy komise.

V současnosti se politici eurozóny sice tváří, že o žádné rozsáhlé záchranné akci nemůže být řeč, ale nakonec na pomoc Řekům stejně dojde. Německá vláda už tuto možnost připustila. Je potřeba, aby Evropská centrální banka garantovala euro-půjčku pro Řecko. Nutně potřebujeme pro takové případy nějaký Evropský měnový fond, protože budou-li Atény donuceny tančit dle not Mezinárodního měnového fondu, bude to voda na mlýn spekulantům proti euru. Finanční trhy by jistě přijaly záruky solidarity dalších členů Eurozóny a Řecko by se mohlo soustředit na strukturální reformy, které nejde provést ze dne na den.

Kardinální otázkou ovšem zůstává, jak zabránit tomu, aby se napříště i ostatní státy eurozóny nechtěly spoléhat na to, že jim v nouzi ti silnější nakonec stejně pomohou. Solidarita je nutná, ale aby fungovala, musí všichni hrát podle pravidel. Nejčistším řešením by tedy přece jen byla fungující politická unie v rámci EU. Udělá-li eurozóna v daném případě krok tímto směrem, bude řecká krize nakonec ještě Evropě ku prospěchu!