Mediální informace o zavedení tělesných scannerů na letištích bývají často nemístně zredukované na zprávy o tom, že jde o další opatření proti terorismu, které je zdraví neškodné a zvyšuje naši bezpečnost. Měli bychom si ale položit otázku, je-li takový radikální vpád do intimity cestujících odůvodněnou obětí v boji proti teroristům. Úvahy evropských zemí o zavedení scanneru, který cestující svlékne donaha, začaly být aktuální v souvislosti se zmařeným útokem nigerijského extremisty na let z Amsterdamu do Detroitu. Holandští politici se již shodli na tom, že bezpečnost je vyšší hodnotou než ochrana soukromí a vyzvali i další vlády zemí EU, aby tato zařízení začaly používat. Také Britové již avizovali zavedení těchto scannerů. V Evropském parlamentu bychom o této otázce měli jednat v nejbližší době a zdá se, že konzervativcům omezení soukromí pasažérů vadit nebude. Demokratická levice je zatím na toto téma nejednotná a většina má za to, že tak radikální vpád do intimity občanů musí být stoprocentně odůvodněný.
Na celém tématu scanneru nejvíc zaráží skutečnost, že zde svět reaguje omezením ochrany osobních dat cestujících na případ selhání bezpečnostních složek v USA a Nizozemí. Detroitský případ ukázal, že nefungovala koordinace mezi jednotlivými bezpečnostními orgány, které přitom indicie o rizikovém chování mladého Nigerijce měly k dispozici. Za to, že nedošlo k letecké katastrofě, vděčíme tentokrát odvaze jednoho ze spolucestujících a nikoli souhře státních bezpečnostních složek. Místo toho, aby byli všichni letečtí pasažéři plošně vystavování zbytečně ponižujícím kontrolám, by měl systém sdílení a vyhodnocování dat o podezřelých osobách lépe fungovat. Bylo by zkrátka záhodno hledat intenzivně nebezpečné osoby spíše než bomby ve spodním prádle všech cestujících.
Předtím, než eventuálně kývneme na zavedení takového opatření na našich letištích, je třeba zajistit, aby nebezpečí zneužití citlivých dat byla co nejmenší a aby systém neumožňoval jakoukoli šikanu. Například by měl snímky prvotně vyhodnocovat počítač a pouze v rizikových případech člověk. Přístup ke snímkům pasažérů by měly například také pouze osoby stejného pohlaví - tj. snímky žen by posuzovala žena a snímky mužů zase muž. Snímky osob by se dále nesměly ukládat a obličejová část by měla být na scanneru automaticky rozmazána. Není dosud také zcela jasné, zda jsou scannery schopny rozlišit implantáty nebo protézy od podezřelých předmětů. Je zkrátka nutné překonat současnou hysterii a nejprve nechat experty vyjádřit svůj názor na technickou úroveň těchto zařízení.
