Česko hledá eurokomisaře. Zn. Superrychle!

S ratifikací Lisabonu je pro nás definitivně zažehnána hrozba, že by ČR přišla o komisaře. Nyní jde o to, získat co nejlepší místo v nové bruselské vládě a udělat své zemi i Evropě dobrou službu – vyslat někoho s erudicí, s mandátem domácí politiky a hlavně s čistým štítem.

Přiznejme si, že po českém předsednictví a taškařici kolem ratifikace Lisabonu si naše země nestojí v EU příliš dobře. Nynější klopotné hledání eurokomisaře přichází pět minut po dvanácté. Staronový šéf Komise Barroso už Prahu vyzval, aby předložila svou nominaci, ale jednání premiéra Fischera s lídry politických stran zatím nepřineslo ovoce. A tak média dál spekulují a na světlo jsou vytahována stále nová jména jako králíci z klobouku.

Bylo by záhodno, aby se čeští politici domluvili a nominovali kandidáta, za kterým budou stát. To by jistě zvýšilo jeho nebo její prestiž v očích Bruselu i ostatních členů EU. Rozhodování o české nominaci připomíná spojité nádoby – úvahy o portfoliu nutně ovlivňují výběr osob, které připadají v úvahu a naopak. Jaký máme kredit v EU, abychom byli s to, vyjednat si resort těžké váhy, za který se považuje třeba energetika nebo hospodářská soutěž? Je třeba být realističtí a klást si přiměřené cíle. Osobně bych považoval za úspěch, pokud by se Čechům podařilo obhájit naše současné portfolio – zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Jsou to témata, která mají s ohledem na současnou hospodářskou krizi a na modernizaci sociálního modelu Evropy nesmírnou důležitost pro život občanů EU.

U nás řada lidí uvažuje jinak – někdy to vypadá, že Česko hledá univerzálního Ferdu mravence pro „práce všeho druhu“. Z podobného šuplíku je i spekulace o bývalém ministrovi průmyslu a obchodu za ODA Vladimíru Dlouhém. Je zvláštní, pokud Vladimír Dlouhý deklaruje svůj zájem na bruselské židli, aniž by věděl, do čeho jde a jaká agenda by mu byla svěřena. Kromě jeho bývalého členství v KSČ mu škodí i jeho nepokrytá snaha dohodnout se s kýmkoli. Několikrát se prezentoval jako někdo, kdo umí přitakat i nekompetentním europaranoidním názorům, jsou-li vyřčeny dostatečně vysokým představitelem státu.

Kandidát ODS Alexandr Vondra má nesporné zásluhy bývalého disidenta, ale přes všechny jeho zkušenosti v diplomacii není diplomatické vystupování jeho nejsilnější stránkou. Jeho působení během českého předsednictví zanechalo v bruselských kruzích nezřídka pachuť arogance a přílišného ideologizování tam, kde bylo namístě pragmatické hledání konsensu.

Nejde jen o to, koho my nakonec vyšleme a s jakým mandátem, ale také o to, jak ho šéf komise přijme a jakou šanci má na podporu v Evropském parlamentu. Proto je nutné uvažovat o evropských záležitostech evropsky, což nám zatím moc nejde. Pro José Barrosa bude daleko přijatelnější levicový kandidát, protože členy Komise nominují vlády členských zemí. V současné EU je levicových vlád pomálu, převládají křesťanští demokraté a liberálové. Z toho ovšem plynou pravděpodobné potíže s Evropským parlamentem, který bude Komisi schvalovat.  Barroso má zájem na tom, aby byl poměr politických sil v jeho kolegiu vyvážený. To ostatně také slíbil při své prezentaci v Evropském parlamentu. Tento argument tedy hovoří pro Vladimíra Špidlu – byl by vnímán jako „seniorní“ komisař, který již má zkušenost jednoho funkčního období za sebou. Kromě toho je to bývalý předseda vlády a bezúhonný člověk, který bez problémů získá podporu druhé nejsilnější frakce v EP. Není pravda, že Špidla v Komisi neobstál – přes malicherné a povrchní soudy některých českých komentátorů udělal v Bruselu velmi dobrý dojem, získal uznání řady členů Unie a je za ním velký kus práce.  Vladimír Špidla je z řady uvedených důvodů tou nejlepší volbou.

Pokud volba padne na  osobnost bez podpory české národní politiky, naše šance získat důležitý resort budou mizivé. Jakkoli eurokomisař nemá za úkol v Bruselu kopat za vlastní zemi, nesmíme promarnit šanci ovlivnit další vývoj evropské integrace. Týká se nás všech.