Češi a Němci po dvaceti letech svobody

9. listopad 1989 – den, kdy padla berlínská zeď, bude navždy skvělým historickým datem v historii Německa a Evropy. Odstranění zdi a ostnatých drátů je třeba oslavit jako grandiózní vítězství demokracie nad totalitou.

Zkusme si na chvíli jen představit, jak by dnes Evropa, Německo i naše země vypadaly, kdyby tehdejší protikomunistické demonstrace byly rozprášeny a sovětské tanky potlačily vzmach masového odporu. Tehdy bylo zapotřebí velké odvahy, prozíravosti, ale i štěstí a hlavně politické šikovnosti, aby bylo dosaženo zdánlivě nemyslitelného. 

Němečtí politici zprava i zleva nezapomínají vyjádřit při každé příležitosti vděčnost novým demokratickým elitám Československa za jejich postoj ke sjednocení Německa. Pražská výzva československých chartistů z roku 1985 spočívala v hlubokém přesvědčení, že má-li jednou padnout železná opona, musí tento proces začít pádem berlínské zdi. Odvážná, ale logická myšlenka. Řada lidí se však tehdy velkého sjednoceného Německa s více než 80 milióny obyvatel obávala. Obavy byly ještě větší, když se začalo u nás schylovat k rozdělení Československa. Najednou nás bylo místo 15 miliónů obyvatel České a slovenské federativní republiky jen 10 miliónů Čechů, Moravanů a Slezanů. Asymetrie mezi Německem a naším státem nemohla být větší – viděno geograficky, ekonomicky i co do politické váhy na mezinárodním poli. Zatímco se východní Němci stali doslova přes noc členy Evropských společenství, my jsme teprve pomýšleli na podání přihlášky do tohoto klubu.  

Je skvělé, že se podařilo revoluční poměry roku 1989 zvládnout ku prospěchu jak obou našich zemí, tak celé Evropy. Německo je naším nejvýznamnějším obchodním partnerem a historicky poprvé také vojenským spojencem v rámci NATO. Nutno dodat, že jakkoli se pádem berlínské zdi proměnil celý svět, jeden z jeho dvou pólů – USA – z této proměny vytěžily ve srovnání s námi a Evropou nesrovnatelně méně. EU se rozšířila o státy střední a východní Evropy a byl z toho triumfální úspěch. Unie od svého velkého rozšíření z roku 2004 možná působí jako v permanentní krizi a její vývoj je provázen spory o další směřování. No a co? K demokratickému společenství krize a neshody přece patří. Dvacet let po revoluci je naše planeta bohatší, svobodnější a … multipolární! My jako obyvatelé poněkud zaostalé středně velké země v srdci Evropy jsme se stali po dvaceti letech svobody díky členství v EU jedním z klíčových hospodářských a politických pólů světa. Na to bychom neměli zapomínat ani při sebevětších každodenních strastech s nabytou spoluodpovědností a svobodou volby!