Čeká svět vítězství rozumu? Odpočítávání před konferencí v Kodani.

Dnes začíná v Dánsku celosvětová klimatická konference OSN a světová veřejnost hledí na Kodaň se směsí obav i nadějí. Karty nejsou před začátkem konference rozdány zrovna příznivě. Ale buďme optimisté a uznejme, že se něco významného v posledních pár letech přece jen událo. Změnil se způsob uvažování o globálním oteplování.

Na světě již existuje konsensus o tom, že lidský faktor má svůj podíl na oteplování klimatu, a tudíž lidstvo nese zodpovědnost za snižování uhlíkových emisí. Problém je v tom, že státy se jen nerady zavazují ke konkrétním opatřením. Konkrétní závazky stojí peníze a zpravidla s tím i pracovní místa. Zatím je nejisté, zda Kodaň ztroskotá nebo zda přinese aspoň malý pokrok. Jedno je však již dneska jisté: Přes nedávné neblahé skandály kolem manipulace statistických dat týkajících se oteplování je třeba uznat, že se za poslední léta otázka skleníkových plynů vyšvihla na vrcholek politické agendy nejdůležitějších světových hráčů. K tomu je nutno dodat, že v současnosti již žádný seriózní světový politik téma boje proti globálnímu oteplování nezpochybňuje.

Dnes se jedná o dohodu nad naléhavou výzvou, kterou přesvědčivě formulovali vědci z nejprestižnějších institucí světa. Popírači ohrožení klimatu obviňují vědce z toho, že záměrně šíří paniku, že vytvořili mezinárodní lobistickou nátlakovou síť a že si z boje proti klimatu udělali fetiš. Na to je třeba odpovědět, že je úspěch, když státníci reagují na naléhavé výzvy, které jsou podloženy vědeckým bádáním. Až příliš často se totiž politika řídí zájmy finančně motivovaných lobistických skupin a nikomu to nepřipadá divné!

Klíčovou roli v dohodě o ochraně klimatu mají největší producenti emisí CO2 – těmi jsou s velkým odstupem USA a Čína. Čínská vláda si již uvědomila, že neblahé důsledky globálního oteplování ohrožují ji samotnou a přistoupila na konkrétní závazek redukce emisí. Ve Washingtonu se také blýská na lepší časy. USA mají v Baracku Obamovi dosud nejvíce ekologicky uvědomělého prezidenta všech dob. Obama nemůže dělat zázraky, ale alespoň tím, že se zúčastní vrcholné části konference, napomůže autoritou svého úřadu k úspěchu celé akce. V posledních letech nastala ještě jedna důležitá změna v myšlení: Ve všech vyspělých metropolích světa se totiž zabydlelo přesvědčení, že ty země, které dnes vsadí na bezuhlíkové technologie, dobudou trhy budoucnosti, protože budou mít mimořádnou konkurenční výhodu.

 Je třeba si položit otázku, co máme považovat ještě za úspěch konference a co za její ztroskotání? Selhání mezinárodního společenství by mělo vpravdě tragické důsledky. Ke globálnímu oteplování bude docházet i nadále, ale pokud se podaří, aby se představitelé necelé dvoustovky zemí dohodli na tom, že dopustí oteplení o maximálně dva stupně Celsia, můžeme to považovat za důležité vítězství rozumu. Je třeba věřit, že naděje na úspěch stále je. Zdaleka však nesmíme usnout na vavřínech, protože je tento cíl třeba brát jako nutné minimum. Jestli svět v Kodani uspěje, bude to historický mezník v ochraně klimatu.