Slévárenský materiál

Slévárna je kromě žáru, prachu a chlastu také hájemstvím cedulek se smysluplnými nápisy. Běžné jsou ty průmyslové, které jsou odvozené z Nejvyšší Pravdy na jeřábu: NEZDRŽUJ SE POD ZAVĚŠENÝM BŘEMENEM - NEBEZPEČÍ! 

Jedná se o drobná varování, například Nevstupovat za chodu stroje! nebo Nedotýkat se elektrických zařízení!

Mnoho temných zákoutí, kde se pod vrstvami černého prachu povalují modelové desky, nejrůznější nářadí, bedny s pěnokeramickými filtry, bedny s lepidlem, barely s žíravými nátěry, pytle se šamotem, pytle s perlitem, pytle s grafitem, kokily, palety s exonálitky a dalšími nezbytnými věcmi, zdobí papírové cedulky s konstatováním: SLÉVÁRENSKÝ MATERIÁL. Vida! Kdo by to byl řekl, že? Tyto mnohovýznamové cedule nechal před časem po slévárně rozmístit sám pan ředitel, prý kvůli tomu, aby delegace obchodních zástupců odběratelských firem nebyly zmateny a v nejistotě, na hromadu jakého bordelu to zrovna čumí.

Je třeba také věnovat pozornost cedulkám, jež jsou dílem dělníků z jednotlivých oddělení. Nad skladištěm palet pro převoz žoků s pískem do mlýna stojí psáno:

Tyto palety nejsou určeny do jaderny!

To je sice pěkné, bohužel, nějaký vtipný kreativec nápis upravil a doplnil o varování:

Tyto palety nejsou VY KURVY do jaderny! Pozor, pes kouše!

Po obou stranách vchodu do jedné části skladu jader jsou připíchlé cedulky, jejichž rukopis nese stopu počítačové tiskárny na velíně mistrů:

Zákaz vjezdu s jádrama!

Porušení se trestá 15 lety odnětí svobody v nápravném zařízení Valdice!

Jeden z dalších nápisů na vysokém regálu vedle pecí se mi dlouho nedařilo přečíst, protože byl velmi zaprášený a přes pyramidu přepravek byl blbě vidět. Když jsem se k němu probojoval hromadami kokil a plechovými bednami s vratným železem, přečetl jsem si:

Prostor před regálem nechat volný!

Neodkládat bedny a přepravky s kokilami!

Během srpna nás u lednice s kořalkou smyslově obohacovala nahá modelka v kalendáři pro tento měsíc: dlouhovlasá bruneta se zelenýma očima natočená levým bokem a levou rukou si zakrývající jistě hodnotná prsa. Modelka měla unylý pohled s mírně pootevřenými rty a pod loktem na spodní části žeber, těsně pod srdcem, vystavovala našemu přemýšlení nápis vytetovaný do kůže drobným ozdobným písmem:

Even the heart of ice princess

beginning to beat again

when you wake up emotion.

Kristova noho, říkal jsem si. Taková krásná holka a nechá si na sebe vykérovat takovej blábol! Možná je to citát z nějaký knížky, to nevím. Četbou motivačních slepičáren jsem se nikdy nezdržoval. Buď jak buď, stejně jsem nad tím musel přemýšlet, protože v práci ani nic jinýho dělat nemůžu. Přemýšlel jsem, jaký nápis bych si na sebe nechal vykérovat já, abych modelku trumfnul v hlouposti. Netrvalo mi to zas tak dlouho, možná dvě šichty. Samozřejmě o to nestojím, ale kdybych si pod pohrůžkou násilí musel nechat na tělo vyvést nějakou podobně hlubokou myšlenku, bylo by to na prdel, přes obě půlky. A stálo by tam:

Měl jsem……………………………………nehoráznou sračku.

Dokonce jsem ji…………………………….skoro udržel.

Ale nakonec jsem to nebyl já, kdo srpnovou modelku převálcoval v debilitě. Protože od toho máme ve slévárně Medvídka. Jednoho dne, a to bylo venku tak pětatřicet stupňů, přišel na plac v mikině s dlouhými rukávy a tajuplně se culil. Ani jsme ho nemuseli dlouho přemlouvat, aby nám vyjevil hnutí své mysli. Obřadně si vysoukal pravý rukáv a nastavil našim zrakům vnitřní stranu předloktí. Spatřili jsme ozdobná, plná a ještě krví lehce mokvající dvoupalcová písmena:

SLAVIA PRAHA

- Ty seš debil, uklouzlo mi nechtěně, čímž jsem nevědomky uznal, že na Medvídka nemám. Tohle by mě nenapadlo ani ve snu. Exhibici přihlížel i mlynář Tonda, sparťan až za hrob. Hrubou špinavou rukou si promnul bradu. Pak k Medvídkovi pronesl, řka:

- To ale ještě není celý!

- Jak to? Takhle už je to hotový. Stálo mě to dva tisíce, zabučel dotčeně Medvídek.

- Ne, ne, pokračoval Tonda, celý by to muselo bejt: SLAVIA PRAHA – DRUHÁ LIGA.

Četbou motivačních slepičáren, duchovních plků a sračkoidních pohlazení po duši jsem se nikdy nezdržoval, to je pravda. Někdy se mi ale do ruky dostala knížka, která mě něčím zaujala, a třeba omylem jsem si z ní něco zapamatoval. Pro Medvídka bych měl jeden citát, ale ten by se mu dvoupalcovým písmem na předloktí nevešel. Jeho autorem je Blaise Pascal:

Odmítám ty, kdo se rozhodli pro oslavu člověka, stejně jako ty, kdo se rozhodli jej tupit, a jako ty, kdo se rozhodli hledat rozptýlení. Mohu dát za pravdu jen těm, kdo v úzkostech hledají.