Mirunda odjíždí k moři

Mirunda byla vyhlášená smažka a krasavice. Měla ráda muže, hlavně mladší a dobře rostlé, protože byla vášnivá. Když zrovna nebyla úplně na marast, snažila se vzdělávat.

Mirundu lákaly malebné útesy, kde by se mohla opalovat nahá.

Zajímalo ji výtvarné umění. Sama se taky čas od času pokoušela něco nakreslit, většinou autoportréty. Jednou listovala časopisem a zaujal ji snímek obrazu od nějakého slavného malíře, na jehož jméno si pak ale už nevzpomněla. Nicméně ten obraz měla stále před očima. Bylo na něm skalnaté pobřeží a malý domek na útesech. Za pobřežím se až k obzoru modralo moře a na něm v dálce svítily bílé tečky plachetnic. Obraz se jmenoval Celníkův dům. Tam bych chtěla žít, vzdychla Mirunda a zasnila se. Pak bouchla pěstičkou do stolu a rozčílila se: Proč já vlastně trčím pořád tady na tom trapným sídlišti? Tahám se s ožralama, feťákama a dýlerama, z nichž mi nikdo nikdy nic nedá! Ale já znám svoji cenu! zahřímala a postavila se před obří zrcadlo v předsíni. Vždyť já jsem se tak povedla, musela uznat stejně jako pokaždé a dlaněmi si nadzdvihla prsa a vyšpulenými rty si přes zrcadlo poslala polibek. Barman z Bumerangu jí přece říkával, že je největší kost z Konělup a že ji jednou přihlásí do České miss…

Pak si vzpomněla, jak nedávno někdo na baru vyprávěl, že nejblíž k moři to je do Chorvatska a dá se tam autem dojet za dvanáct hodin. Navíc Chorvatsko prý už je v Unii a místo cestovního pasu stačí občanka.

Na internetu si našla články o nejkrásnějších plážích Chorvatska. Nestála o přeplněná letoviska, spíš ji lákaly malebné útesy, kde by se mohla opalovat nahá. Hle! Kolem Makarské takové jsou. Bylo rozhodnuto! Vypadnout na pár dní z Konělup a vykoupat se v teplém moři, to je nic proti ničemu. A vychutná si to sama, stejně z těch místních smažek mají všichni řidičáky v čistírně. Odpočine si od nich. Zaslouží si to. Ani žádný matro si s sebou nebude brát. Očistím se od všeho toho svinstva, rozhodla se Mirunda. Zjistila, že penzionů a apartmánů jsou na Makarské riviéře mraky. Ubytování bude řešit až na místě – teď je potřeba jenom sbalit nějaké věci…

U toho se trochu zasekala, zejména u kosmetiky, protože si nebyla jistá, jaké hydratační krémy budou nejvhodnější pro pleť vystavenou ostrému slunci a slané vodě. Naštěstí na internetu byla spousta doporučení. Zjistila, že vlastně moc věcí nepotřebuje: koupat se bude nahá a mezi útesy nad příbojem hodlá trávit většinu času. Takže jenom osušku, karimatku, slamáček a sluneční brýle. Pochopitelně i plavky – cestou k útesům určitě potká nějaké lidi. Dvoje by měly stačit.

Největší zásek představoval výběr šatů a taky střevíců, v nichž se bude večer procházet po promenádě. Šaty, halenkami a sukněmi měla narvané dvě velké skříně a s konkrétní volbou jí žádný internet nepomůže. Naštěstí byla v této disciplíně víc než zběhlá. Věděla a léty experimentů měla ověřené, které střihy a kombinace barev jí nejvíc sluší a podtrhují její exotické vzezření: ráda o sobě prohlašovala, že je mulatka, neboť její pravý otec byl nejspíš Turek nebo Ital nebo Maďar nebo něco podobného. Vlajkovou lodí mezi její letní garderobou byla série lehkých hedvábných šatů s indiánskými či pravoslavnými vzory kolem střídmého dekoltu. Samozřejmě nebudou chybět ani jednoduché bílé pletené přiléhavé šaty do půli stehen, které dávají dokonale vyniknout jejím štíhlým bokům a pevným ňadrům do košíčků velikosti C. Šaty, halenky a sukně zabraly v kufru největší prostor. Jistěže nezapomněla na sportovnější oblečení – džíny, trička a mikiny pro případ chladnějších večerů, nebo kdyby ji nějaký bohatý muž pozval na projížďku jachtou. Představovala si, jak leží nahá na útesech a nedaleko zakotví menší ale luxusní jachta. Z ní se do moře potopí muž v potápěčské výstroji a pod záminkou, že chce lovit chobotnice, připlave až pod útesy. Ona bude dělat, jako že si ho nevšimla, a dál bude svá intimní místa vystavovat slunečním paprskům…

To ji postavilo před dilema, zda si má Julču vyholit do hladka nebo ponechat rafinovaný vzor v podobě okrasné čárky. Po střízlivé úvaze se rozhodla pro hladký design. Různé čárky a tečky jsou mírně kurevské.

Seznámení s bohatým a urostlým jachtařem by bylo romantické, ovšem nelze na něj s jistotou sázet. Proto nesmí zapomenout k toaletním potřebám přibalit vkusné pouzdro se dvěma vibrátory včetně nabíječky se síťovým adaptérem. No a pro případ, že by jachtař klapnul – něco prezervativů. Balení se dvaatřiceti kusy by mělo stačit; bude tam zhruba jen týden…

Dále fotoaparát s nabíječkou, telefon s nabíječkou, doklady k autu, plážovou tašku a pléd. A co varnou konvici? V lepších apartmánech snad mají plně vybavené kuchyňky, ne? A pokud vyjde ten jachtař, tak by to řešilo všechno.

Jenom zavolám do práce, že si beru volno, a můžu vyrazit ještě dnes, oddychovala Mirunda nadšeně nad našlapaným kufrem. A když si dá před cestou decentní lajnu, vydrží řídit celou noc a zítra dopoledne bude v pohodě na Makarské riviéře. Z internetu si vytiskla článek, který popisoval nejlepší cestu do Chorvatska.

To byla ale náhodička! Když Mirunda vytáhla kufr před barák a vlekla ho k autu, zrovinka šla okolo Pilunda, její bývalá nejbližší kamarádka z vedlejšího paneláku. Taky vyhlášená smažka a navíc pěkná kurva, jež vždycky sbírala kluky, které Mirunda odkopla. Kdysi spolu hodně řádily a lidé jim říkali, že jsou jako sestry, jak si byly podobné. Mirunda a Pilunda - dvě nejluxusnější kočky z Konělup! Ale od té doby, co to Pilunda táhne s tím pinglem z Admiralu, už tolik nesmaží a moc se nestýkají.

- Čauky čauky, Mirundo! zahlaholila Pilunda z protějšího chodníku. Kampak se chystáš vyrazit?

- Ále, mávla rukou Mirunda, jako by šlo o prkotinu, jedu si trošku odfrknout k moři. To víš, jen se ohřát, na pár dní…

- No to je super! To ti přeju! Odlítáš už dneska? A kam? vyptávala se Pilunda.

- Ne, jedu autem. Do Chorvatska…

Pilunda polkla a vyvalila oči: - Do Chorvatska? Pak vypískla: - Mirundo, ty vole, vždyť je listopad!

Mirundu jako by zasáhl pohled Medúzy. - To jako fakt? Zkameněla v postoji nehybného chodce. Pilunda k ní mezi tím přiběhla a zblízka se jí podívala do očí. - No jasně… řekla jenom potichu a objala ji kolem ramen. Chvilku tak spolu postály, pomlčely a pak obě najednou vyprskly smíchy. A objímaly se a smály se, až jim tekly slzy, snad dvě minuty v kuse, nad tím posraným životem.

- Nikomu to, prosím, neříkej, žadonila Mirunda na Pilundě, když se dosmály a otíraly si slzy. Ale bylo jí jasné, že už dnes večer se historce budou po barech chlámat všechny konělupské smažky a že Mirundina skvělá hvězda opět zazáří.

Před výtahem Mirunda potkala tu bábu Winklerovou ze druhého patra.

- Teď jsem se vás úplně lekla! Jak jste to mohla stihnout? zahekala Winklerová.

- Co stihnout? Já jenom stěhuju pár věcí domů, odsekla Mirunda a polilo ji horko, že snad Winklerová viděla scénku před domem.

- Myslím, jak jste to stihla sem z marketu. Když jsem z něj vycházela, byla jste ještě vevnitř. A pak jsem šla rovnou sem, nikde jsem se nezastavovala, ani vás neviděla, a vy už jste tady! sípala Winklerová.

- To jste si mě asi s někým spletla, usmála se Mirunda shovívavě na starou paní. - Já byla v marketu už ráno a od té doby… ehm… stěhuju nějaké věci.

Winklerová se zamyslela. - Tak vás přímo jsem tam neviděla, to je pravda. Jenom vašeho pejska, jak ho vždycky uvazujete k tomu zábradlí před vchodem…