- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zajímalo ji výtvarné umění. Sama se taky čas od času pokoušela něco nakreslit, většinou autoportréty. Jednou listovala časopisem a zaujal ji snímek obrazu od nějakého slavného malíře, na jehož jméno si pak ale už nevzpomněla. Nicméně ten obraz měla stále před očima. Bylo na něm skalnaté pobřeží a malý domek na útesech. Za pobřežím se až k obzoru modralo moře a na něm v dálce svítily bílé tečky plachetnic. Obraz se jmenoval Celníkův dům. Tam bych chtěla žít, vzdychla Mirunda a zasnila se. Pak bouchla pěstičkou do stolu a rozčílila se: Proč já vlastně trčím pořád tady na tom trapným sídlišti? Tahám se s ožralama, feťákama a dýlerama, z nichž mi nikdo nikdy nic nedá! Ale já znám svoji cenu! zahřímala a postavila se před obří zrcadlo v předsíni. Vždyť já jsem se tak povedla, musela uznat stejně jako pokaždé a dlaněmi si nadzdvihla prsa a vyšpulenými rty si přes zrcadlo poslala polibek. Barman z Bumerangu jí přece říkával, že je největší kost z Konělup a že ji jednou přihlásí do České miss…
Pak si vzpomněla, jak nedávno někdo na baru vyprávěl, že nejblíž k moři to je do Chorvatska a dá se tam autem dojet za dvanáct hodin. Navíc Chorvatsko prý už je v Unii a místo cestovního pasu stačí občanka.
Na internetu si našla články o nejkrásnějších plážích Chorvatska. Nestála o přeplněná letoviska, spíš ji lákaly malebné útesy, kde by se mohla opalovat nahá. Hle! Kolem Makarské takové jsou. Bylo rozhodnuto! Vypadnout na pár dní z Konělup a vykoupat se v teplém moři, to je nic proti ničemu. A vychutná si to sama, stejně z těch místních smažek mají všichni řidičáky v čistírně. Odpočine si od nich. Zaslouží si to. Ani žádný matro si s sebou nebude brát. Očistím se od všeho toho svinstva, rozhodla se Mirunda. Zjistila, že penzionů a apartmánů jsou na Makarské riviéře mraky. Ubytování bude řešit až na místě – teď je potřeba jenom sbalit nějaké věci…
U toho se trochu zasekala, zejména u kosmetiky, protože si nebyla jistá, jaké hydratační krémy budou nejvhodnější pro pleť vystavenou ostrému slunci a slané vodě. Naštěstí na internetu byla spousta doporučení. Zjistila, že vlastně moc věcí nepotřebuje: koupat se bude nahá a mezi útesy nad příbojem hodlá trávit většinu času. Takže jenom osušku, karimatku, slamáček a sluneční brýle. Pochopitelně i plavky – cestou k útesům určitě potká nějaké lidi. Dvoje by měly stačit.
Největší zásek představoval výběr šatů a taky střevíců, v nichž se bude večer procházet po promenádě. Šaty, halenkami a sukněmi měla narvané dvě velké skříně a s konkrétní volbou jí žádný internet nepomůže. Naštěstí byla v této disciplíně víc než zběhlá. Věděla a léty experimentů měla ověřené, které střihy a kombinace barev jí nejvíc sluší a podtrhují její exotické vzezření: ráda o sobě prohlašovala, že je mulatka, neboť její pravý otec byl nejspíš Turek nebo Ital nebo Maďar nebo něco podobného. Vlajkovou lodí mezi její letní garderobou byla série lehkých hedvábných šatů s indiánskými či pravoslavnými vzory kolem střídmého dekoltu. Samozřejmě nebudou chybět ani jednoduché bílé pletené přiléhavé šaty do půli stehen, které dávají dokonale vyniknout jejím štíhlým bokům a pevným ňadrům do košíčků velikosti C. Šaty, halenky a sukně zabraly v kufru největší prostor. Jistěže nezapomněla na sportovnější oblečení – džíny, trička a mikiny pro případ chladnějších večerů, nebo kdyby ji nějaký bohatý muž pozval na projížďku jachtou. Představovala si, jak leží nahá na útesech a nedaleko zakotví menší ale luxusní jachta. Z ní se do moře potopí muž v potápěčské výstroji a pod záminkou, že chce lovit chobotnice, připlave až pod útesy. Ona bude dělat, jako že si ho nevšimla, a dál bude svá intimní místa vystavovat slunečním paprskům…
To ji postavilo před dilema, zda si má Julču vyholit do hladka nebo ponechat rafinovaný vzor v podobě okrasné čárky. Po střízlivé úvaze se rozhodla pro hladký design. Různé čárky a tečky jsou mírně kurevské.
Seznámení s bohatým a urostlým jachtařem by bylo romantické, ovšem nelze na něj s jistotou sázet. Proto nesmí zapomenout k toaletním potřebám přibalit vkusné pouzdro se dvěma vibrátory včetně nabíječky se síťovým adaptérem. No a pro případ, že by jachtař klapnul – něco prezervativů. Balení se dvaatřiceti kusy by mělo stačit; bude tam zhruba jen týden…
Dále fotoaparát s nabíječkou, telefon s nabíječkou, doklady k autu, plážovou tašku a pléd. A co varnou konvici? V lepších apartmánech snad mají plně vybavené kuchyňky, ne? A pokud vyjde ten jachtař, tak by to řešilo všechno.
Jenom zavolám do práce, že si beru volno, a můžu vyrazit ještě dnes, oddychovala Mirunda nadšeně nad našlapaným kufrem. A když si dá před cestou decentní lajnu, vydrží řídit celou noc a zítra dopoledne bude v pohodě na Makarské riviéře. Z internetu si vytiskla článek, který popisoval nejlepší cestu do Chorvatska.
To byla ale náhodička! Když Mirunda vytáhla kufr před barák a vlekla ho k autu, zrovinka šla okolo Pilunda, její bývalá nejbližší kamarádka z vedlejšího paneláku. Taky vyhlášená smažka a navíc pěkná kurva, jež vždycky sbírala kluky, které Mirunda odkopla. Kdysi spolu hodně řádily a lidé jim říkali, že jsou jako sestry, jak si byly podobné. Mirunda a Pilunda - dvě nejluxusnější kočky z Konělup! Ale od té doby, co to Pilunda táhne s tím pinglem z Admiralu, už tolik nesmaží a moc se nestýkají.
- Čauky čauky, Mirundo! zahlaholila Pilunda z protějšího chodníku. Kampak se chystáš vyrazit?
- Ále, mávla rukou Mirunda, jako by šlo o prkotinu, jedu si trošku odfrknout k moři. To víš, jen se ohřát, na pár dní…
- No to je super! To ti přeju! Odlítáš už dneska? A kam? vyptávala se Pilunda.
- Ne, jedu autem. Do Chorvatska…
Pilunda polkla a vyvalila oči: - Do Chorvatska? Pak vypískla: - Mirundo, ty vole, vždyť je listopad!
Mirundu jako by zasáhl pohled Medúzy. - To jako fakt? Zkameněla v postoji nehybného chodce. Pilunda k ní mezi tím přiběhla a zblízka se jí podívala do očí. - No jasně… řekla jenom potichu a objala ji kolem ramen. Chvilku tak spolu postály, pomlčely a pak obě najednou vyprskly smíchy. A objímaly se a smály se, až jim tekly slzy, snad dvě minuty v kuse, nad tím posraným životem.
- Nikomu to, prosím, neříkej, žadonila Mirunda na Pilundě, když se dosmály a otíraly si slzy. Ale bylo jí jasné, že už dnes večer se historce budou po barech chlámat všechny konělupské smažky a že Mirundina skvělá hvězda opět zazáří.
Před výtahem Mirunda potkala tu bábu Winklerovou ze druhého patra.
- Teď jsem se vás úplně lekla! Jak jste to mohla stihnout? zahekala Winklerová.
- Co stihnout? Já jenom stěhuju pár věcí domů, odsekla Mirunda a polilo ji horko, že snad Winklerová viděla scénku před domem.
- Myslím, jak jste to stihla sem z marketu. Když jsem z něj vycházela, byla jste ještě vevnitř. A pak jsem šla rovnou sem, nikde jsem se nezastavovala, ani vás neviděla, a vy už jste tady! sípala Winklerová.
- To jste si mě asi s někým spletla, usmála se Mirunda shovívavě na starou paní. - Já byla v marketu už ráno a od té doby… ehm… stěhuju nějaké věci.
Winklerová se zamyslela. - Tak vás přímo jsem tam neviděla, to je pravda. Jenom vašeho pejska, jak ho vždycky uvazujete k tomu zábradlí před vchodem…
Další články autora |
Luční, Mohelnice, okres Šumperk
3 639 168 Kč