Indický filmový průmysl je sice největší na světě, ovšem se zprávami o něm to zahraniční tisk moc nepřehání. Tohle si ale nikdo nemohl nechat ujít - v Bollywoodu se bude natáčet film o milostném vztahu Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Dokonce i v hlavních rolích se objeví Indové. Evropskému uchu tohle prostě musí znít bizarně. A pokud se trochu začte do komentářů tvůrců, tak snad i děsivě.
Indický herec Anupam Kher a Adolf Hitler
Někdo se jistojistě neubrání smíchu, když si představí, že by se celý snímek nesl v duchu "typického" bollywoodského muzikálního melodramatu a Führer by si tam občas mezi komandýrováním trochu zatrsal, jinému by mohla připadnout směšně ironická představa, že postavu muže prosazujícího nadřazenost nordické rasy a lpějícího na zásadách rasové hygieny na plátně stvární nějaký snědý chlapík, ale tohle všechno až tak zajímavé není. Ve filmu se tančit nebude a když mohl Ben Kingsley zahrát Gándhího a Christopher Lee zase Džinnáha (zakladatele Pákistánu), proč by se v roli Vůdce nemohl objevit indický herecký veterán Anupam Kher? Oni se přeci němečtí filmaři taky neštítili do všech těch Tygrů z Ešnapuru a jiných dobrodružných filmů místo Indů obsadit nalíčené Němce...
Pravý šok nastane, když se čtenář v Evropě zrozený a vychovaný dočte, že připravovaný snímek se má snažit ukázat Hitlerovu lidskou stránku, že má popsat jeho vášnivou lásku k Indii, způsob, jakým nepřímo přispěl k jejímu osvobození a navíc se má jmenovat "Dear Friend Hitler". (Je férové poznamenat, že název je odvozen od oslovení, jenž pro Führera použil Gándhí ve svých dopisech, v nichž žádal o zachování míru.)
V Evropě je totiž Hitler takovým synonymem ďábla a jeho jiné než ďábelské vnímání budí minimálně kontroverze. Stačí si vzpomenout na německý film Untergang, jehož tvůrci se o jakousi demytizaci nacistického diktátora pokoušeli a ne všichni pro to měli pochopení. Zatímco u taových komunistů je v naší společnosti démonizování spíš jen tak nějak doporučeno, u Hitlera a nacistů je takřka nařízeno. Že to byl zloduch, fanatik a lidská zrůda je nám vtkloukáno do hlav už od mala - asi hlavně z obav, aby nikdo z nás už k tomuto člověku nezahořel obdivem. To však může být kontraproduktivní, protože máme v paměti zafixovaného jen mýtického démona a nemusíme být schopni rozeznat někoho, kdo má zatím jen náběh k tomu se takovým démoném stát.
V asijských zemích je ale pohled jiný. Tam nacisté tak ďábelskou auru nemají a jejich nebývale prudký vzestup stále budí zvědavost lidu. Západní antiislamisté rádi poukazují na vysoká prodejní čísla, jímž se těší Mein Kampf třeba v Pákistánu nebo Bangladéši a považují to za důkaz niterní spojitosti mezi nacizmem a islámem. Stačí ale nahlédnout na indické zpravodajské servery a člověk se dozví, že i v kolébce hinduismu, buddhismu a sikhismu má Hitlerova kniha širokou základnu dychtivých čtenářů (a to nemluvím o bouřlivém úspěchu její komiksové[!] verze v Japonsku). Ne snad proto, že by Indové (či celkově Asijci) měli nacistické choutky, jen jim chybí přímá historická zkušenost, jaká by z této ideologie udělala arci-zlo a tak nevidí důvod, proč se nezajímat o Hitlerovy úspěchy na poli politickém a válečném. Hitlerova kniha je prý pro Indy vlastně takovým návodem pro úspěšný management. Například vydavatelství Jaico Publishing House sdělilo denníku Times of India, že jen mezi dubnem a prosincem roku 2008 se v hlavním městě Dillí prodalo 10 000 výtisků Mein Kampfu.
Tahle uvolněnost ve vztahu k nacizmu má ovšem i své znepokojivější stránky a nemysím tím zrovna případy, kdy se indičtí novináři diví, proč se svoboda slova nevztahuje i na zpochybňovače holocaustu. Třeba Bal Thackeray, předseda politické strany Shiv Sena, si Hitlera zcela otevřeně a veřejně pochvaluje - jako vůdce, řečníka, umělce a bohužel i jako ideologa. Shiv Sena představuje poněkud extremistickou nábožensko-nacionalistickou stranu a má politický vliv především v západoindickém státě Maharáštra. To kvůli Shiv Seně se z Bombaje stala Mumbaí a tamní proslulé nádraží se z Viktoriina změnilo na Šivádžiho. A to je Sena jen jedním z moha politických subjektů spadajících pod zastřešující hnutí Hindutva, jehož mnozí zakladatelé se k nacismu několikrát chlubivě hlásili. Veer Savarkar například prohlásil, že kdo chce znát jeho způsob myšlení, měl by si přečíst Mein Kampf a slovo "žid" v něm nahradit slovem "muslim". Však je taky Hindutva mezi Indy i zahraničními komentátory často označována za fašistický spolek. I tak však její následovníci stále mají legitimními zástoupení v indických vládách...
Někdy je prostě dobré podívat se k sousedům, jestli na nějaké věci nenahlížejí jinak než my a jestli na tom náhledu není něco zajímavého; něco, nad čím by stálo za to alespoň zauvažovat. Politické hnutí nepřátelské vůči "nepůvodním" náboženstvím (u nás bychom se asi museli vrátit k slovanskému pohanství) a agresivně se dožadující "národní hrdosti" bych v Evropě tedy nechtěl, ale zamyslet se nad tím, zdali místo Hitlera nejsme seznámeni jen s jeho pekelnou karikaturou, nemůže uškodit.
