"Až nebude zbytí, vrátíme se zase do dob, kdy jsme na ni závislí nebyli."

Hodně smělé tvrzení. Rád bych věděl jak dlouho to bude trvat a kolik to bude stát (tím myslím náklady firem a jak to promítnou do ceny výrobků)

Možná přichází doba, kdy nebude záležet na tom, co je možné, nýbrž na tom, co je nutné.

To neznamená, že musíme skákat, jak bude Čína pískat.

A neznamená to také, že když skáčou na Hradě, musí skákat i v podhradí.

Skákat rozhodně nemusíte.Autorka ale píše o něčem jiném a má (bohužel) pravdu.

Jedna věc je přesunout výrobu všeho z Číny do Evropy, jiná alespoň částečně tu závislost omezit. A mezi tím je rozsáhlá škála různých variant. Autorka bohužel tuhle širokou škálu zdrcla do jednoho problému a označila jeho řešení za nemožné. Navíc vůbec nevzala v úvahu, že omezit závislost na Číně neznamená nutně všechno přesunout do Evropy. Čína není jediná země na téhle planetě, ve které západní firmy mohou postavit své fabriky. Klidně bychom mohli do Evropy přetáhnout alespoň tu část výroby, kterou považujeme za kritickou (s ohledem na současnou krizi se přímo nabízí výroba léků, zdravotnických zařízení a pomůcek) a zbytek rozdělit mezi více zemí, zkrátka diverzifikovat rizika. I tak by to byl běh na dlouhou trať, ale je to mnohem realističtější cíl než masově přesunout veškerou produkci, kterou teď dovážíme z Číny, do evropských fabrik. Pokud se k tomu ovšem budeme stavět jako Lhotská stylem "s tím se nedá nic dělat", bude se naše závislost na jedné jediné zemi (navíc řízené nevypočitatelným totalitním režimem) leda dále prohlubovat.

za socialismu se říkal jeden vtip : Mao napadla nás Československá republika!!! Kolik jich je? 14 milionů!!! Mao : vezměte moji osobní stráž a obkličte ten hotel...

Za socialismu jsem to nikdy neslyšel, zato teď je to v každé diskuzi 20x

Dnes bez závislosti na globálním světě a tím logicky na Číně už prakticky fungovat nejde.

Spousta dnešních špičkových technologií je už tak náročných, že bez celosvětové výměny informací, patentů, specialistů atd nelze dlouhodobě držet špičkovou úroveň toho kterého oboru. Izolovaně je možné ve středně velkém až velkém státu držet na špičce několik jednotlivých oborů, ale za cenu dlouhodobých vysokých investic do výchovy specialistů a do výzkumu a vývoje technologií. Které potom budou drasticky chybět jinde a dlouhodobě způsobí silné zaostávání nepreferovaných oborů. Dlouhodobě tak takový stát při takovém jednostranném fokusu na vybrané obory ekonomicky i nakonec politcky mnohem víc ztratí na zaostávání ostatní ekonomiky než pozicí na světové špičce v několika málo oborech získá.

Navíc, pokud fokus je pouze na velmi úzký specializovaný obor, je nebezpečí, že v případě nějaké revoluční technologické změny v oboru se pěstovaná úzká technologická špička oboru ocitne úplně mimo a většina těch dlouhodobých investic do oboru tak bude zmařena.

V socialistickém světě jsme to zažili třeba v 50 letech minulého století, kdy třeba například českoslovenští vědci v laboratořích a poloprovozních výrobách velmi včas zachytil i technologickou změnu elektroniky , z elektronek na polovodiče.

Jenže kvůli budování úzké technologické špičky v izolaci za "železnou oponou" byl vývoj v oblasti polovodičů omezen ve prospěch předchozí elektronkové technologie.

A když se soudruzi na začátku 70 let minulého století probudili a zjistili, že v oboru elektroniky vsadili na zastaralou technologii, už bylo pozdě, už až do konce socialistických režimů se socialistické státy nevzmohly na nic jiného než na výrobu kopií osvědčených západních elektrornických součástek, se zpožděním 10 - 20 let. Maximálně snad drobně vylepšených.

Když to šlo včera, proč by to nešlo zítra?

Nevím co k tomu dodat. Snad jen to, že nikdo není nenahraditelný a žádný strom neroste do nebe. Platí to i o číně. Nevím co by na ní mělo být tak speciálního co se nedá vyrobit jinde... Nic.

A ideální je pěstovat si nepřítele, cpát do něj prachy, koukat se jak se zvedá z prachu, zbrojí a chrastí čím dál tím lepšími a většími zbraněmi, čím dál tím více křičí a dělá ramena a vy místo aby jste se zasekli a řekli ok... tak už jsme tu stvůru krmili dostatečně, přistřihneme mu křidélka (dokud to ještě jde), budete tu vykřikovat cosi o tom že to nelze a že jsme ekologičtí pokrytci.

Opět další názor který říká co všechno je blbě, ale návrh řešení žádný.

Pamatujete si co tu zbylo po komunizmu? Totálně vyrabovaná a zdevastovaná krajina, kde denndenně stupidní soudruh se základkou rozhodoval o tom co s vysoce toxickými emisemi všeho druhu, bez sebemenší znalosti dopadu na životní prostředí.

Všichni normální lidé se jen kroutili pod tou hrůzou a modlili se ať už to tu konečně skončí....

Celá svobodná evropa musela dodržovat přísné emisní ekologické normy a z čssr vytékaly do všech stran rtuťové řeky plné černošedivých toxických splašků...

Co to tady plácáte o špinavém těžkém průmyslu? I tento se přece dá dělat ekologicky a neekologicky.... ale ono "ekologické dělání" je o poznání dražší než neekologické, kde jedy ekologicky nelikvidujete ale prostě je šupnete do přilehlé řeky, nebo v tisícilitrových barelech zakopete pod nejbližším kopcem dva metry do hlíny. Orášíte ruce a poplácáte se po zádech... "Dobře udělaná práce"

Komu chybí ty čínské šmejdy co vám omylem vypadnou ze tří centimetrů z ruky a je po nich ať zvedne ruku... Ať si je strčí do "zadní část těla" a neotravují všem dookola život.

Ekologické limity se v komunistickém Československu zpřísňovaly průběžně, od roku cca 1987 už dost rychle. Současně už v té době za komunistů byl vytvořen základ dnešního systému hygienických stanic sledujících a pokutujících znečištění životního prostředí, kdy na okresech a krajích sledovali znečištění životnáího prostředí vysokoškolky vzdělaní odborníci. Studijní obory životního prostředí byly na československých vysokých školách nějak od roku 1982 - 3.

Faktem je akorát, že v té době často převážili komunističtí funkcionáři s potřebou vyrábět za každou cenu než požadavky na životní prostředí prosazované začínající legislativou ochrany životního prostředí.

Je ovšem otázka, co by se stalo, kdyby komunistický režim nepadl. Nebyla totiž pravda, že komunisté za socíku nechránili životní prostředí. Pouze se v té ochraně oproti kapitalistickému západu opožďovali tak o 10 - 20 let.

Kdyby komunistický režim nepadl a kdyby se odhlédlo od toho, že od roku cca 1988 šla socialistická ekonomika dolů a chybělo v ní čím dál víc prostředků, životní prostředí i v socialistických státech by se během následujících takových cca 10 - 20 let taky vylepšilo blízko k úrovni životního prostředí na Západu. Pád režimu v rocě 1989 ten proces akorát podstatně urychlil. Částečně za cenu toho, že prakticky všechny velké socialistické firmy do roku 2002 postupně zkrachovaly nebo se zmenšily na desetinu nebo ještě víc původní velikosti a propad výroby tak šel ruku v ruce s propadem emisí a znečišťujících odpadů.

A co budeme dělat, až Čína prohlásí, že má sama málo, a přestane vyvážet ? K tomu stejně jednou dojde ...

Tak ono asi nemá smysl si stěžovat, že to snížení závislosti na Číně nejde a vyjmenovávat důvody. Je jasné, že to nebude hned a že to bude hodně bolet, peněženku, hlavu i krajinu, ale ono jaksi není na výběr. A měli bychom s tím začít okamžitě - protože včera bylo pozdě - a to doslova.

Čína je extrémně důležitým obchodním partnerem pro každý stát. Obrovský exportér válcující díky levné pracovní síle ceny a bezedný importér. Závislost je však relativní pojem. V jistém smyslu je závislý pouze ten, kdo se jako závislý chová. Možná poměrně brzy díky různým vnějším okolnostem zjistíme, na čem jsme opravdu závislí a bez čeho jsme si jen mysleli, že nemůžeme být. Pro Evropu by byla "soběstačnost" těžkou zkouškou, pro Čínu by to byla zkáza. Jinými slovy, Čína potřebuje okolní svět možná více, než okolní svět Čínu.