I jiní prezidenti odmítali jmenovat ministry
Nikdo sice jméno toho, kdo je tím pro prezidenta nepřijatelným kandidátem, oficiálně nepotvrdil, ale s největší pravděpodobností má jít o Piráta Jana Lipavského, který aspiruje na usednutí do šéfovské sesle na ministerstvu zahraničí. Pokud tomu tak opravdu je, postoji prezidenta rozumím. Obava, že by za jeho ministrování utrpěly dlouhodobě budované vztahy s našimi partnery, se mi totiž jeví jako důvodná. Především ty s Izraelem jako jediným demokratickým státem na Blízkém východě. A pak taky s Čínou jako druhým nejdůležitějším hospodářským partnerem pro naši zemi.
Piráti jsou totiž tak nějak latentně antisemitští, jak už to ostatně u extrémní levice bývá. Někdy se však neuhlídají a protiizraelskými postoji se netají. Třeba když na jejich (ex)kandidáta na senátorské křeslo Tomáše Tožičku prasklo, že maloval haknkrajc do Davidovy hvězdy (zde). Nebo když pražský primátor Zdeněk Hřib pro změnu odmítl podpořit Izrael v boji proti palestinským teroristům vyvěšením jeho vlajky na budově magistrátu. Nakonec to udělal alespoň jeho koaliční partner. Byť poněkud „partyzánsky“ (zde). Je zajímavé, že s vyvěšováním jiných vlajek přitom pan primátor problém nemá a s tou duhovou se dokonce i ochotně vyfotil (zde). S otevřeně protiizraelskými postoji se pak netají ani sám pan Lipavský a někteří další Piráti (zde). To zkrátka není dobrý vklad do budování přátelských vztahů s židovským státem.
Ohroženy by nejspíš byly i naše vztahy s Čínou. Ty jsou, pravda, na jedné straně možná až příliš vstřícné. Což se na stranu druhou snaží vyvažovat někteří naši politici tím, že si hrají na Tchajwance, nebo hrozí Číňanům pěstičkou z pražského magistrátu (zde). I když tyto kroky působí spíše komicky, směšné by přestaly být, pokud by podobné signály vycházely i z Černínského paláce. Vzhledem k tomu, že je Čína strategickým partnerem pro naše hospodářství (po Německu druhým nejdůležitějším zde), by pro nás totiž každé vážnější narušení vztahů mohlo znamenat docela velký problém. Chtělo by to se zkrátka k této zemi chovat pragmaticky. Jako to ostatně dělají i jiné země „západu“. Tedy občas sice odrecitovat „povinnou“ formulku o lidských právech, kterou beztak Číňané pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale řešit především byznys a další záležitosti, na kterých lze najít shodu.
Ale zpět k samotnému (ne)jmenování pana Lipavského ministrem zahraničí. Jakožto právní laik si netroufám posuzovat, zda formulace odstavce (2) článku 68 Ústavy: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“, ukládá prezidentovi povinnost navrženého ministra jmenovat, nebo zda se tím míní pouze to, že si hlava státu nemůže obsazovat ministerstva, jak se jí zamane. Výkladů od rozličných „expertů“ existuje sice celá řada, ale obvykle se z nich dá poznat jenom to, zda je jejich autor příznivcem Miloše Zemana nebo jeho odpůrcem.
Současný prezident však není ani zdaleka prvním, který takto „komplikuje“ předsedovi vlády život. Třeba Václav Klaus, který obdobně natahoval Jiřího Paroubka, když odmítl jmenovat ministrem zdravotnictví Davida Ratha. Vadilo mu, že je zároveň prezidentem České lékařské komory (zde). Pan Rath se tak stal ministrem až poté, co se své funkce v čele komory vzdal. A Václav Klaus se cukal i když mu Petr Nečas předložil návrh na jmenování Karolíny Peake na post šéfové ministerstva obrany (zde). Pak sice ustoupil, ale nakonec se ukázalo, že jeho pochybnosti byly oprávněné. Karolina Peake totiž vydržela jako ministryně pouhých osm dní (zde)…
„Kývačem“ ohledně jmenování ministrů nebyl ani Václav Havel. Ten měl problém s kandidátem na ministra průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem, kterého navrhoval paradoxně právě Miloš Zeman. Asi nepřekvapí, že tenkrát zastával na právo prezidenta vetovat ministra poněkud odlišný názor (zde). Václav Havel sice nakonec ustoupil, ale svoji nevoli vůči panu Grégrovi vyjadřoval otevřeně i dál (zde). Kromě jiného se mu nelíbilo, že prosazoval dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Tehdejší prezident naštěstí neuspěl. Dokážete si představit, v jakých problémech bychom dnes byli, kdyby tenkrát svůj názor prosadil?
Pravda, jak Václav Havel, tak i Václav Klaus nakonec navržené ministry jmenovali, zatímco v případě Miloše Zemana se nejspíš nedá s nějakým „ústupem z pozic“ příliš počítat. Své o tom ostatně ví Andrej Babiš, který v minulém volebním období nepořídil s návrhy na jmenování pana Pocheho na post ministra zahraničí a pana Šmardy, který se měl stát ministrem kultury. Podle mne však nelze postavení Miloše Zemana a obou Václavů úplně srovnávat. Současný prezident byl totiž zvolen v přímé volbě, a tak je dle mého soudu jeho mandát přeci jen o něco silnější, než jaký měli jeho předchůdci. Byť v Ústavě jeho větší váha formálně zakotvena není.
V naší historii se však objevuje ještě jeden prezident, přes jehož slovo při sestavování vlády „nejel vlak“. Byl jím Tomáš Garrigue Masaryk. Po celou dobu jeho prezidentování totiž vykonával funkci ministra zahraničí Edvard Beneš, se kterým ho pojily dlouholeté přátelské vztahy. Nejspíš právě díky nim mohl sedět v čele zamini i v letech 1925-29, kdy jeho národní socialisté skončili v opozici (zde). A to by bez „hradní tlačenky“ šlo asi jen těžko. Dokážete si představit, že by se něco podobného mohlo stát dnes? Tedy, že by Miloš Zeman přišel s kategorickým požadavkem, aby se ministrem zahraničí ve vládě Petra Fialy stal Andrej Babiš? To by byl virvál...
Odmítání jmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničí není zkrátka nic výjimečného a současná hlava státu tak v podstatě jen navazuje na „tradici“ svých předchůdců. I když jeden z nich z ní vlastně přeci jen vybočuje. Tedy když pomineme pana doktora Háchu a prezidenty komunistické, kteří seděli na Hradě v dobách, kdy dostávala demokracie na frak a vlády se vytvářely poněkud „nestandardně“. Tou výjimkou je Edvard Beneš, který jmenoval každého, koho mu předseda vlády navrhl. Bohužel včetně těch, které mu předložil Klement Gottwald v únoru 1948. Jaké to mělo následky, je notoricky známo...
Pravda, jmenováním pana Lipavského nebo jiného Piráta na zamini žádná „diktatura progresivismu“ nezačne. Ta se ostatně šíří úplně jinými cestami. Nicméně se obávám, že tento krok může naší zemi výrazně poškodit politicky i ekonomicky a zkomplikovat dlouhodobě budované vztahy s některými z našich důležitých partnerů. A tak moc nerozumím tomu, že když už se chtějí ostatní strany vznikající vládní koalice dobrovolně paktovat s extrémní levicí, proč jí svěřují tak důležité ministerstvo, jakým zamini bezpochyby je. Jmenovat Piráta jeho šéfem je totiž totéž, jako udělat pyromana hlídačem muničního skladu. Pravděpodobnost exploze se blíží jistotě a otázkou je pouze to, kdy k ní dojde a jaké budou její následky...
Kateřina Lhotská
Patříme na Západ, nikoliv na „západ“
Všimli jste si, jak často lidé usilující o prosazení něčeho, nad čím nepanuje zrovna celospolečenské nadšení (o konsenzu nemluvě), argumentují tím, že přijetím příslušné normy „dáme najevo svoji příslušnost k západu“?
Kateřina Lhotská
Manipulací proti manipulacím
Portál Aktuálně.cz publikoval rozsáhlý materiál s názvem „My a dezinformace“ mající (nejen) školám a studentům pomoci odhalovat lži a manipulace. Pravdou je, že jako názorný příklad oblbování poslouží výborně.
Kateřina Lhotská
Bojovníci proti dezinformacím bojují proti informacím
Zase prasklo něco, co prasknout nemělo. Mark Zuckerberg přiznal, že Facebook během pandemie Covid-19 mazal na „popud vědců" příspěvky, které oni označili jako dezinformace. Teď se však ukázalo, že řada z nich bylo pravdivých.
Kateřina Lhotská
Kdo je proti, podporuje Rusko
Jste proti Istanbulské úmluvě nebo stejnopohlavním „manželstvím“? Kritizujete vládní „úsporný balíček“? Tvrdíte, že ministryně obrany svůj resort nezvládá? Pokud jste odpověděli nejméně jednou „Ano“, podporujete Rusko.
Kateřina Lhotská
Od klimatického aktivismu ke klimatické tyranii
„Bojujeme za vyšší cíle, a tak máme právo porušovat zákony.“ Ne, to není citát z projevu V.I.Lenina nebo Klementa Gottwalda na téma „Jak uchvátit moc“. To je přesvědčení čím dál většího počtu klimatických aktivistů.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Tlaková níže přinese mírné ochlazení. O víkendu bude oblačno, přijdou i bouřky
Přímý přenos Silný vítr a nebezpečí vzniku požáru na vybraných místech v Česku hrozí ještě ve čtvrtek, výstrahy...
USA uvalily nové sankce na stovky subjektů. V Rusku, Číně i na Slovensku
Spojené státy americké uvalily nové sankce na stovky osob a právnických subjektů. Souvisejí hlavně...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
- Počet článků 279
- Celková karma 39,85
- Průměrná čtenost 4969x