Evropští novináři kárají české poslance, aneb když se z fake news vyklube pravda

V souvislosti s volbou tří členů Rady ČT jsme zaznamenali celou řadu emotivních a hysterických reakcí. Daly se i pochopit. To, co si ovšem dovolili novináři z European Centre for Press and Media Freedom, přesahuje všechny meze. 

Vřavu, která se strhla poté, co byli minulý týden do Rady ČT zvoleni paní Hana Lipovská a pánové Luboš Xaver Veselý a Pavel Matocha, máme ještě v živé paměti. Nezaujatý pozorovatel musel při sledování odmítavých až nenávistných reakcí nutně získat pocit, že nešlo o volbu tří z patnácti členů kontrolního orgánu veřejnoprávní televize (který nemá žádné výkonné pravomoci), ale že snad došlo k nastolení stanného práva. Co jiného by ho ostatně mělo napadnout, když byl výsledek dovolby Rady ČT některými politiky označován za násilné obsazení média veřejné služby a ohrožení svobody mediálního prostoru (zde).

Byť šlo občas o výpady nechutné, bylo možno je brát jako projev nezvládnuté frustrace těch, kteří byli volbou zklamáni. A tedy reakci svým způsobem pochopitelnou, i když u politiků neakceptovatelnou. Na poněkud jinou úroveň posunul celou záležitost pirátský europoslanec pan Kolaja, který si na výsledek volby postěžoval v Bruselu, a ještě se tím nezapomněl pochlubit (zde). Ale u této partičky jsme si už zvykli, že mají tendenci řešit vnitropolitické spory za pomoci evropské vrchnosti. Pokračují tak v tradici, kterou u nás zavedli už před desítkami let komunisté. Jen s tím rozdílem, že ti si chodili stěžovat na vnitrostátní (a dokonce i vnitrostranickou) opozici do Moskvy.

Jenže i krok pana Kolaji se po několika dnech ukázal slabým odvarem proti tomu, co předvedla nezisková organizace pod názvem European Centre for Press and Media Freedom (ECPMF) financovaná z prostředků EU. Ta totiž poslala našim poslancům otevřený dopis, ve kterém je v souvislosti s „nesprávnou“ volbou členů Rady ČT jednoduše sprdla. Na jeho obsah upozornil na svém Facebooku pan Václav Klaus ml. (zde). Po prvním přečtení mi přišel ten text tak šílený a neuvěřitelný, že mne okamžitě napadlo, jestli nejde o nějakou fake news. Myslela jsem si, že si pan Klaus nejspíš pořádně naběhl a byla jsem překvapená, že tak průhlednou provokaci neprohlédnul. A předpokládala jsem, že si ho kvůli tomu dříve či později vychutnají manipulátoři.cz, elfové a další „bojovníci proti dezinformacím“.

Nicméně mi to nedalo a podívala jsem se přímo na stránky ECPMF. A tam jsem zjistila, že tentokrát jsem vedle jak ta jedle já. Ten dopis je totiž pravý. Jak se ostatně může každý přesvědčit zde (český překlad je dole pod anglickou verzí). Nemá smysl rozebírat jeho text slovo od slova a popisovat pod jakou nehoráznost se jeho autoři podepsali. Ostatně mne ani nenapadají publikovatelné výrazy, které by to dostatečně vystihovaly. Zarážející je ovšem ta neuvěřitelná drzost, s jakou si někdo dovoluje kárat poslance parlamentu svrchovaného státu za jejich legitimní a demokratickou volbu. A úplným vrcholem arogance je pak tato věta uvedená na samém konci textu:

„Ujišťujeme vás, že nadále sledujeme stav svobody tisku v České republice.“

Autoři dopisu totiž přešli od kárání k neskrývanému vyhrožování. Myslím, že něco takového nelze nechat bez odezvy a ministerstvo zahraničí by na to mělo reagovat v tom smyslu, že do našich věcí nemají co strkat nos a za výhrůžky poslancům, kteří byli zvoleni občany ve svobodných a demokratických volbách, by se měli omluvit a napříště se jich zdržet.

Panu Klausovi bych se měla pro změnu omluvit já. A to za to, že jsem ho považovala za naivu, který naletí na tak průhlednou fake news. Naprosto totiž selhal můj instinkt rozpoznávat falešné zprávy na základě toho, že obvykle hlásají nesmysly tak neuvěřitelné, že se mi po jejich přečtení automaticky v hlavě rozsvítí varovné „Pozor, to bude blbost“. Ovšem dopis od ECPMF tento princip zásadně nabourává. Jeho obsah a dikce jsou sice jen stěží uvěřitelné, a text proto vypadá jako podvrh, ale fake news to přesto není. Což je však mnohem horší zjištění, než kdyby to falešná zpráva skutečně byla...