Těžký život arachnofobika

Aneb jak se z relativně racionálně smýšlejícího člověka v přítomnosti pavouka nedobrovolně stává hysterka par excellence.

Je to taková klasická příhoda každého arachnofobika. Přijdete domů jako první, zahodíte tašku do kouta, rozsvítíte a... nemůžete se pohnout, protože na stěně v obýváku je něco, co byste v tu chvíli popsali jako tarantuli, která se do Vašeho bytu mohla dostat snad jen s banány z Lidlu. Tohle snad ani v našich klimatických podmínkách nežije! Pokud máte štěstí tak chvíli po Vás přijde někdo, kdo to za Vás vyřeší a celou příhodu Vám bude v nejhorším případě připomínat jen flek na stěně. Pokud štěstí nemáte, tak musíte ten problém začít řešit sami. Není to sice nic do čeho by se Vám nějak extra chtělo, ale budiž Vám motivací to, že ten pavouk by mohl třeba zalézt za skříň. Já podobnou situaci dřív řešila vysavačem, ten jsem po lapení pavouka nechala pro sichr ještě asi pět minut běžet a pak jsem sáček z vysavače vyhodila. Do popelnice samozřejmě.  Nikdy totiž nevíte. V současné době ale bydlím u svých koček a ty podobné problémy řeší za mě. Přesto pro mě arachnofobie znamená pár každodenních omezení.

Tak třeba necestuji do tropických zemí. Nějaká Srí Lanka, Austrálie nebo Madagaskar maximálně na obrázku. Pokud do zemí blízko rovníku jedu, tak jedině do hor. Nadmořskou výškou riziko nepříjemných setkání úměrně klesá.  

Vyhýbám se místům jako jsou sklepy, garáže a další nepřehledná místa plná pavučin. V nevyhnutelných případech se tam snažím moc nerozhlížet. Protože arachnofobici jsou vždycky první, kdo si pavouků všimne. To je něco jako přírodní zákon.

Při letních grilovačkách a posezeních na zahrádkách nesedím na lavicích u stěny. Tak moc mě ovlivnila příhoda, kdy někdo takhle jednou bezelstně prohodil "hele za tebou je hrozně velkej pavouk". Moje reakce tehdy určitě nebyla v souladu s nočním klidem.

No a samozřejmě musím snášet posměšné reakce okolí a komentáře typu "sim tě, ten pavouk se tě bojí milionkrát víc než ty jeho". To samozřejmě vím, ale vysvětlete to své fobii v situaci, kdy Vám pavouk zrovna zalezl za postel.

Jako většina arachnofobiků se samozřejmě za svůj handicap stydím a snažím se s ním bojovat. Pokud jste to dočetli až sem, tak Vám asi došlo, že zatím neúspěšně. Ale blýská se na lepší časy. Nedávno jsme totiž s podobně postiženou kamarádkou objevily program pražské ZOO "Zbavte se fobií" a rozhodly se s naší fobií konečně zatočit. Plná obsazenost programu nás jen utvrdila v tom, že v tom nejsme samy a doufáme, že to v roce 2018 konečně vyjde a my se budeme moci pochlubit fotkou s nějakou chlupatou potvorou jako to již udělali někteří účastníci programu před námi.