K #MeToo a k tématu sexuálního obtěžování a nevyžádaných komplimentů se již vyjádřil skoro každý s připojením k internetu a možná by bylo tedy na čase vymyslet nějaký nový hashtag, který by oslovil davy. Co říkáte na #JáTaky?
#JáTaky asi nedocílí globálního věhlasu jako se to stalo v případě #MeToo. #JáTaky je totiž orientován na české, případně slovenské publikum jak svojí problematikou tak i jazykem.
Hashtag JáTaky sdružuje všechny Čechy a Slováky, kteří se někdy setkali s dementní reakcí poté, co někomu řekli, že pochází z České nebo Slovenské republiky (všimněte si, že zásadně píši z České republiky a ne z Čech, protože jsem přehnaně korektní a nechci tím diskriminovat všechny Slezany a Moravany mezi námi :-) ). V zásadě si pod tímto hashtagem můžete představit reakce typu:
Eeeh, Czechoslovakia?
Yes I know – it’s just next to Russia!
So you are from Czech Republic, aren’t you? Well, I haven’t been there. I have never been to Yugoslavia.
Eastern Block?
Can you pay in Czech Republic by the card?
A protože se fantazii meze nekladou mohou být odpovědi mnohem rozmanitější. Já už jsem dávno zlomila hůl nad tím někomu doplňovat mezery ve vzdělání a proto si většinou raději polknu. Často mě to ale stojí hodně přemáhání a pořádnou křeč místo úsměvu.
Jako třeba nedávno, kdy jsme s manželem byli na výročí jeho tety, která se konala v pronajaté restauraci. Měli poměrně sofistikovaný zasedací pořádek – po každém chodu seděl člověk u jiného stolu aby byl nucen se bavit i s lidmi, které nezná. Upřímně – byla jsem ráda, že se nejednalo o nějaké degustační menu o šesti chodech, ale jen o tři chody s dostatkem alkoholu. Vždycky si ke mně totiž přisedl nějaký člověk, který nejenže vyslovil jednu z výše uvedených vět, ale – a to mi na této problematice přijde jako to nejsmutnější – se ani v nejmenším nepozastavil nad tím, že nemá moc představu o zemi, která od něj leží necelých tisíc kilometrů vzdušnou čarou.
Nejsem nacionalisticky smýšlející člověk a ani si nedělám veliké iluze o důležitosti České nebo Slovenské republiky ve světě. Dokážu odpustit Američanovi nebo Nigerijci, že toho o České republice moc neví – jakožto i já pokud mám vyplnit státy a země na slepé mapě Afriky nebo Ameriky. Ale ignorace zásady “když o tom nemáš ani šajn tak radši mlč a doufej, že to nikdo nepozná“ mě dokáže zvednout ze židle čím dál častěji.
