- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V nedávných dnech jsem společně s kolegou Pavlem Vítkem skládal zkoušku v rámci koučovacího výcviku „Brief Coaching“. Zkoušku vedl kromě naší slovenské kolegyně Dr. Kláry Giertlové, PCC rovněž Dr. Peter Szabó, MCC, spoluzakladalel švýcarského institutu SolutionSurfers, dříve člen akreditační komise ICF (Mezinárodní federace koučů) a žijící legenda koučování zaměřeného na řešení (mimochodem společně s Insoo Kim Berg je autorem bestseleru „Brief Coaching for Lasting Solutions“). Měl jsem příležitost se s Peterem setkat již několikrát – na dvoudenním workshopu o mistrovství v koučování na Slovensku i na několika zahraničních konferencích – a vždy to pro mě byl silný moment, ve kterém jsem měl příležitost se hodně věcí naučit. Nyní jsem měl příležitost s Peterem, Klárou a partičkou nadšených SF koučů strávit tři intenzivní dny, během kterých jsem z velké části Petera tlumočil z angličtiny a měl jsem rovněž možnost s ním detailně diskutovat některá zajímavá témata z oblasti SF koučování.
Jedním z mnoha nových objevů, o který bych se rád podělil v tomto textu, je rozlišení dvou způsobů rozvíjení řešení v koučování (ale patrně to lze využít i pro terapii, supervizi a jiné pomáhající rozhovory) – způsobu „úzkého“ a „širokého“. Než se k tomuto rozlišení dostanu, rád bych se krátce zaměřil na samotný pojem „rozvíjení řešení“.
„Řešení problémů“ vs. „rozvíjení řešení“
Jak jsem předeslal v úvodu, rozlišení mezi „řešením problémů“ a „rozvíjením řešení“ je v přístupu zaměřeném na řešení klíčové. Přístup „řešení problémů“ je velmi rozšířený a v mnoha kontextech velmi užitečný. Spočívá v tom, že najdeme klíčový problém a jeho příčiny a problém následně odstraníme. Na tomto principu pracuje zkušený automechanik, který zkoumá porouchané auto, zjistí, která součástka je vadná a vymění ji. Přístup, který je vhodný pro auta se občas snažíme aplikovat i do jiných kontextů s předpokladem, že bude rovněž vhodný, ale nemusí tomu tak být. Zejména pokud se od neživým předmětů přesuneme k živým organismům, zvláště k lidem. Pokud se například v medicíně snažíme izolovat nějaký „problém“ a napravit ho (tzv. „medicínský model“), pořád to poměrně funguje v některých oborech (např. chirurgie), jindy (a čím dál častěji) se setkáme s voláním po komplexnějším přístupu, který zohledňuje člověka jako celek, nikoli jen medicínskou diagnózu. Ještě více se s omezeními přístupu „řešení problémů“ začínáme potýkat například v psychoterapii, kde je ještě obtížnější jasně a smysluplně definovat problém, který by se měl řešit, a najít mechanismy jeho „odstranění“ (odstranit „depresi“, „trauma“ nebo „úzkost“ je přece jen něco jiného než odstranit slepé střevo nebo vadnou převodovku). Na podobné komplikace narazíme i v organizacích, týmech, skupinách apod. Asi je jednoduše pochopitelné, že lidé fungují jinak než auta. Není proto ani příliš překvapivé, že co se osvědčuje u aut, nemusí být příliš vhodné pro lidi.
Jak ale vypadá „rozvíjení řešení“? Jde vlastně o spoluvytváření změny jako něčeho nového. Místo zaměření na problém se kouč i klient zaměřují na rozvoj toho, co klient žádoucího chce namísto problému. Ohniskem zájmu není problém, ale změna (řešení).
Pro přiblížení může posloužit starý indiánský příběh, ve kterém mudrc vypráví mladému válečníkovi o tom, že v lidském nitru se sváří dva vlci. Jeden je laskavý, milující, štědrý, radostný a ten druhý je zlý, záludný, nenávistný a krutý. „A který z těch dvou vlků nakonec zvítězí?“ ptal se mladý válečník. Kmet odpověděl: „Zvítězí ten, kterého budeš krmit.“ Příběh poukazuje na dvě věci – pro vytvoření změny je užitečné vědět, co chceme (jinými slovy, kterému vlku fandíme) a mít k dispozici zdroje potřebné pro změnu (přinejmenším samotné „krmení“ a možnost vybraného „vlka“ krmit).
Prakticky se zaměření na „rozvíjení řešení“ projevuje například tím, že se zkoumá žádoucí změna (kam se chce klient dostat) a zdroje (na čem může stavět). Když se kouč a klient zaměří na řešení a rozvíjejí jej, klient se problémům nevyhýbá, spíše je „přerůstá“.
„Úzká“ a „široká“ cesta k řešení
Rozlišení „úzké“ a „široké“ cesty k řešení bude možná nejjednodušší ukázat na příkladu z praxe. Diskutovali jsme s Peterem koučovací konzultaci, kde klient chtěl dokončit do konce roku nějakou knihu. Při zaměření na problém („řešení problému“) by se podle mého soudu kouč zaměřil například na to, kde psaní knihy vázne, proč ji není schopen nyní psát, jaké překážky má v cestě, jaké má nedostatky a limity. Tyto nedostatky by se snažil s klientem odstranit s předpokladem, že když se odstraní problémy, to co zůstane, je řešení..
Alternativou je zaměřit se přímo na to, že klient chce napsat svou knihu (tedy na řešení, nikoli na problém). Kouč může společně s klientem rozvíjet jeho cíl: „Jakou konkrétní knihu chce napsat? V jakém rozsahu? Do kdy? V jaké podobě (draft, finální text)? Podle čeho pozná, že bude s knihou spokojen?“ Může se zajímat i o zdroje: „Co už má klient napsáno? Co mu pomohlo napsat to, co má? Podle čeho by poznal, že se posunul kousek blíž ke svému cíli? Co by mohl udělat pro to, aby se posunul kousek blíž k cíli?“ atd. Takové pojetí je podle mého názoru sice zjevně „rozvíjením řešení“, ale jde o poměrně „úzké“ zaměření. Pořád se konverzace pohybuje v rámci „psaní knihy“, tedy poměrně úzkého výseku klientova života. Toto omezené zaměření je v koučování i jiných pomáhajících rozhovorech poměrně časté, ale někdy zbytečně ochuzující. „Změna“ či „řešení“ je něco, co se dotýká člověka jako takového, nikoli jen jedné úzce vymezené oblasti jeho života. Napsání knihy znamená víc než jen napsání knihy. Jak tedy prakticky vypadá „širší“ způsob rozvíjení řešení? Podle mého názoru se „úzké“ řešení začíná „rozšiřovat“ ve chvíli, kdy se koučovací konverzace dotýká nejen tématu, ale zkoumá, nakolik se toto téma dotýká i klienta a jeho života jako celku (v podobném duchu se v ICF kompetencích někdy hovoří o „koučovat klienta, nikoli jen jeho téma“). Na výše uvedeném příkladu se rozšiřování může projevit například následujícím zaměřením:
Závěrem
Co jsem si tedy v rámci tohoto tématu z těchto možná trochu chaotických úvah pro svou SF praxi, ať už v koučování nebo v jiných kontextech, odnesl? Zkusím to shrnout v několika bodech:
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...