- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tyto filosofické proudy hrály v rámci přístupu zaměřeného na řešení v různých etapách vývoje různou roli. Obecně je lze s určitým zjednodušením zařadit do „postmoderního myšlení“ (Zatloukal, 2007). Přesahuje možnosti tohoto textu podat podrobný výklad „postmoderního myšlení“. Bylo by to i zbytečné, protože existuje mnoho literatury k tématu dostupné v češtině (např. Grenz, 1997; Anderson, 2009; De Shazer et al., 2011; Freedman, Combs, 2009; Von Schlippe, Schweitzer, 2006; Lyotard, 1993). Nastíníme zde tedy jen několik poznámek.
Lyotard spatřuje podstatu postmoderního myšlení v „nedůvěřivosti vůči metanarativním příběhům“ (Lyotard, 1993). Postmoderní epistemologie vlastně radikálně zpochybňuje možnosti objektivního poznávání skutečnosti. Nedůvěřuje příběhům, které chtějí aspirovat na něco víc než na to, že jsou příběhy – na objektivní platnost[1].
Tato nedůvěra a skepse k možnostem člověka poznávat objektivní skutečnost má své pevné místo v dějinách filosofického zkoumání už od raných dob předsokratických a významně se projevuje u Berkeleye, Huma a především u Kanta. Zatímco „objektivisté“ věří, že někde „za“ věcmi existuje nějaká objektivní pravda, kterou pozvolna odhalujeme, „postmodernisté“ jsou přesvědčeni o tom, že realitu aktivně (spolu)vytváříme – konstruujeme (Grenz, 1997). Jazyk není jen médiem, kterým by se poukazovalo na nějakou „vně“ existující skutečnost, ale je nástrojem, jímž a v němž je realita vytvářena (Freedman, Combs, 2009). Postmoderní myslitelé však – jak se někdy mylně traduje – nepopírají možnost ontologického světa, jen tvrdí, že tento ontologický svět, ať už existuje nebo nikoli, nemůžeme objektivně poznat (Grenz, 1997; Rorty, 2012). Kybernetik Heinz von Foerster (1984) uvádí, že „objektivita je jen iluzí pozorovatele, že pozorování může být učiněno bez něj.“ K objektivnímu poznání ontologického světa nemáme přístup, protože naše poznání není pouhé zrcadlení skutečnosti, ale je vždy interpretací a vytvářením vlastního porozumění (Watzlawick, 1998). Tento tvořivý poznávací proces se navíc odehrává v konverzacích s druhými (důraz na společné vytváření v konverzacích odlišuje sociální konstrukcionismus od radikálního konstruktivismu – Anderson, 2009).
Postmoderní epistemologii lze shrnout ve čtyřech základních premisách (Freedman, Combs, 2009):
Pro přehledné srovnání konstruktivistického a objektivistického pojetí předkládáme také následující tabulku (Neimeyer, 1995):
Předpoklad | Přístup |
---|---|
Objektivistický | Konstruktivistický |
Tyto teoretické epistemologické diskuse o povaze poznání zní možná poněkud abstraktně, ale mají zásadní praktické dopady. Zejména se promítají do našeho důrazu na neexpertnost a zvědavost, společné vytváření a reflektování.
Literatura je k dispozici u autora.
[1] Objektivní skutečnost je v objektivistickém pojetí prezentována jako něco za všech okolností platného, existujícího „nad“ příběhem nebo „mimo“ příběh, něco, co jednoduše je, bez ohledu na to, kdo „vypráví“ o této zkušenosti. Proto Lyotard (1993) používá slovo „metanarativní“ (nad příběhem) pro vymezení postmoderního myšlení od objektivistického pohledu.
Další články autora |
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...