- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
(Rád bych tímto poděkoval kolegyním a kolegům ze skupiny, která mimochodem rozhodně nepostrádá dynamiku, a kteří mi pomohli o věcech hlouběji přemýšlet a v mnoha ohledech mě inspirovali při psaní toho textu.)
Skupinová dynamika
Skupinová dynamika patří k pojmům, které jsem postupně vyřadil ze svého slovníku. Jednak jde z mého pohledu o pojem často nadužívaný, takže nakonec zahrnuje skoro všechno. Nejčastější definice uvádí, že „skupinová dynamika je vše, co se ve skupině děje“ (Trpišovská, Vacinová, 2007). Někdy je doplněno, že jde o procesy, vztahy a změny ve skupině (Wikipedie), popřípadě o povahu skupin, zákonitosti jejich vývoje, jejich vzájemné vztahy s jednotlivci, ostatními skupinami a širšími institucemi (Cartwight, Zander in. Nakonečný, 2004). Kratochvíl ve své knize o skupinové psychoterapii definuje skupinovou dynamiku jako „souhrn skupinového dění a interakcí“ (Kratochvíl, 2005, s. 15).
Kromě toho, že pojem skupinová dynamika může vlastně zahrnovat úplně všechno, co se ve skupině děje, a je tedy velmi široký, určitou potíž pro mě představují i asociace, které vzbuzuje. Na jedné straně dynamika odkazuje na pohyb a změnu a tím zdůrazňuje něco pro mě velmi důležitého – skupina není nějaká mrtvá strnulá struktura, ale živý a pulzující fenomén. Na druhé straně má slovo „dynamický“ – alespoň v terapeutických kruzích – konotaci „dynamických“ či „hlubinných“ přístupů. Již Freud mluví o dynamice a různých protichůdných silách v psychice člověka. Dynamičnost poukazuje na protichůdné tendence osobnosti a jejího vývoje a na nevědomou povahu mnoha procesů. V rámci dynamických přístupů je skupina vnímána analogicky – jako organismus, v němž se odehrává mnoho převážně nevědomých procesů. Tuto analogii podporují i oblasti skupinové dynamiky popsané v psychoterapeutické literatuře. Například Kratochvíl (2005) uvádí mezi prvky skupinové dynamiky mimo jiné projekce minulých interakcí a vztahů do aktuálních interakcí ve skupině (může být analogie projekce popsané jako obranný mechanismus v psychoanalýze, i když významově je spíše blízké analýze interakčních vzorců z interpersonálních směrů), vytváření podskupin (lze vnímat jako analogii Jungovského vytváření komplexů), tenze (lze vnímat jako analogii intrapersonálního konfliktu popsaného Freudem) apod. Proti analogiím tohoto typu nic nenamítám v tom smyslu, že nám mohou pomoci uchopit nějaký jev na základě určité podobnosti (proto se věda analogiemi hemží). Jen se domnívám, že tato analogie – dynamika skupiny je (v něčem) jako intrapsychická dynamika – si nezaslouží privilegované postavení a že by v názvu dějů ve skupině na ni nemusel nutně být odkaz. Osobně preferuji dívat se na skupinu raději optikou teorie systémů, ale netrvám na tom, že od nynějška budeme místo „skupinová dynamika“ procesy ve skupině označovat jako „skupinová kybernetika“.
Skupinové procesy
Pokud odhlédneme od psychoterapeutické literatury, kde se patrně vlivem dynamických přístupů pojem „skupinové dynamiky“ velmi rozšířil, pak malými sociálními skupinami se z psychologického hlediska do hloubky zabývá sociální psychologie. V současné sociálně psychologické literatuře se až na výjimky (např. Trpišovská, Vacinová, 2007) o skupinové dynamice nehovoří. Ve starších publikacích býval používán častěji (Cartwight, Zander in. Nakonečný, 2004). V moderní sociálně psychologické literatuře se většinou místo pojmu skupinová dynamika používá pojem „skupinové procesy“ (Brown, 2006; Hogg, Tindale, 2001; Hayesová, 1998), popřípadě „chování ve skupinách“ (Taylor, Peplau, Sears, 2006) anebo se rovnou mluví o jednotlivých aspektech malých sociálních skupin, aniž by se označovaly souhrnným názvem (např. Výrost, Slaměník, 2008; Hewstone, Stroebe, 2006).
Ačkoli různí autoři v oblasti sociální psychologie pojednávají o skupinových procesech různě a řadí sem různé procesy, nejčastěji se uvádí (Hayesová, 1998; Taylor, Peplau, Sears, 2006; Hewstone, Stroebe, 2006; Brown, 2006; Hogg, Tindale, 2001; Kratochvíl, 2005; Zimbardo, 2014):
Sharry ve své respektované knize „Solution–Focused Groupwork“ (2001) uvádí tři prvky „skupinové dynamiky“ (nověji bychom řekli „skupinových procesů“), které z pohledu přístupu zaměřeného na řešení přispívají k dobrému fungování skupiny, a o něž by měl terapeut pracující se skupinou zejména pečovat:
Skupinové procesy a skupinová terapie zaměřená na řešení
Podle mého názoru je užitečné při skupinové terapii zaměřené na řešení vycházet z několika předpokladů:
Literatura:
Brown, C. Social psychology. London: Sage, 2006.
Hayesová, N. Základy sociální psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2000.
Hewstone, M., Stroebe, W. Sociální psychologie. Praha: Portál, 2006.
Hogg, M. A., Tindale, R. S. Blackwell Handbook of Social Psychology: Group Processes. Malden: Blackwell publ., 2001.
Kratochvíl, S. Skupinová psychoterapie v praxi. 3. vyd. Praha: Galén, 2005.
Nakonečný, M. Sociální psychologie. Praha: Academia, 2004.
Sharry, J. Solution-focused groupwork. 2nd ed. London: Sage publ., 2001.
Taylor, S. E., Peplau, L. A., Sears, D. O. Social psychology. 12th ed. New Yersey: Pearson Education, 2006.
Trpišovská, D., Vacínová, M. Sociální psychologie: Vybraná témata. Praha: UJAK, 2007.
Výrost, J., Slaměník, I. (eds.) Sociální psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2008.
Zimbardo, P. Luciferův efekt: Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí. Praha: Academia, 2014.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...