Letošní 25. Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě navštívilo téměř 16 000 lidí. Vystavovalo 170 nakladatelů a prodaly se tisíce knih. Radujme se, čtení je stále v módě!
Jako každý správný knihomol začínám s příchodem podzimu nervózně obšlapovat kolem kalendáře a shromažďovat hotovost. Knižní veletrh v Havlíčkově Brodě se blíží! Jelikož jsem z Vysočiny a jedná se o nejstarší akci tohoto typu v naší republice, svoji účast beru jako povinnost. Letos návštěvu trošku ohrožuje kvapem se blížící termín porodu. Recenze brodské porodnice mě ale ukonejší a bez obav vyrážím.
Poučena z předchozích ročníků na trh nejezdím vlastním automobilem, ale veřejnou dopravou. To mě donutí nakoupit pouze tolik, kolik unesu. Minulý rok manžel s úsměvem pravil, že si nesmím koupit více knih, než sama vážím. Letos, vzhledem k mému pokročilému těhotenství, si na toto téma zavtipkovat neodváží.
Veletrh se koná pravidelně některý z říjnových víkendů, a to od pátku do soboty. Dříve jsem zvládala jezdit až na druhý veletržní den, ale s rostoucím věkem a knižní vášní jsem poslední ročníky na místě činu pro jistotu už v pátek dopoledne. Pro sichr, kdyby náhodou na sobotu knihy nezbyly. Nevylučuji, že příští rok budu Vieweghovi funět za krk už při slavnostním přestřihování zahajovací pásky.
Paní Markétu Hejkalovou, zakladatelku a ředitelku veletrhu, bezpečně poznám i z dálky. Nejraději bych jí šla zastrčit do kapsičky od kabátu čokoládu. Slíbím si, že si přečtu nějakou její knihu a s posvátnou úctou ji obejdu. Přináším si vstupenku z předchozího ročníku, čímž získávám podstatnou slevu na vstupném. Přijde mi to trošku paradoxní, protože aby mě sem vpustili, byla bych určitě ochotna zaplatit více jak deset korun.
Pravidelní návštěvníci nachází jednotlivá nakladatelství většinou na stejných místech. Je trošku škoda, že se zde objevují stále stejní autoři. Atmosféra je však perfektní. Dají se zde pořídit knihy poškozené, antikvariátní kusy i naprosté novinky. Velké množství z nich za veletržní ceny. Lidé se prodírají úzkými uličkami mezi stoly přecpanými knihami a naráží do sebe taštičkami s logy nakladatelství. Krom pár znuděných teenagerů, kteří sem vyrazili povinně s učitelkou českého jazyka, se tváří všichni minimálně zaujatě. Návštěvníci i prodejci postávají před salónky s bohatým doprovodným programem a diskutují. Škoda, že kulturní dům Ostrov není nafukovací a nezbyde větší prostor pro nasávání atmosféry u kávy a zákusku.
Po dvou hodinách mám v peněžence sedm korun a statečně vleču téměř dvě desítky knih. Odcházím v blaženém opojení z nových knih a pocitem dobře utracených peněz. Pokud budu živá a zdravá, za rok jsem tu zas!
