Opraski sčeskí historje

Autorem této dnes již čtyřdílné knižní série je Jaz. Stejně tak je autorem všech ilustrací, které jsou páteří publikace. Ovšem kdo to je ten Jaz a proč se skrývá za přezdívkou, to nám kniha neprozradí. Snad marketingový tah.

Jaz má mnoho příznivců na facebooku i na webových stránkách. Takže se tajemnost možná vyplácí. Dílo je ale rozhodně hodno pozornosti i díky své originalitě. A dalo by se říct, že se jedná o originalitu vskutku s velkým O, kterou jedni považují za hanebnou a druzí ji milují. Každopádně Jaz přišel s něčým novým, rozčeřil vody a tak to má být.

Opráski vycházejí ze skutečných historických událostí na jejichž základě je vystavěna nějaká smyšlená situace. Jaz má nepochybně dobré historické a jazykové znalosti a na můj vkus někdy až přisprostlý humor. Na nikom ve své knize nenechá nit suchou. Dobírání začíná již u nebohého Praotce Čecha a pokračuje napříč dějinami až k Václavu Havlovi. Kniha má několik částí a každá z nich se věnuje jistému historickému období a zmiňuje s ním spjatou významnou osobnost. Např. Přemysla Otakara II., Jana Žižku či Klementa Gottwalda. Tedy vlastně promiňte – Přemřisla Autokara II., Jana Žižlu či Dementa Gutwalda. Ať užíváme správné názvosloví.

A tato úprava českého jazyka je právě příčinou sporu. Ovšem taky příčinou popularity. Kdyby autor užíval starou dobrou, nudně spisovnou češtinu, těžko by zaujal tolik lidí. Vyšperkování vlastních jmen či některé rozhovory vykouzlily úsměv na tváři i mně, starému konzervativci. Třeba rozhovor bratrů Habsburských, Matyáše a Rudolfa II, kdy mladší z bratrů říká: „Ruldo, seš mežuge, Fič prič!“ Je pravdou, že nebýt Oprásků, tak si ani nevzpomenu, že to byli bratři.

Co ovšem nedokážu překousnout jsou gramatické chyby. Myslím si, že vtipnost by byla zachována i kdyby byla dodržována alespoň základní gramatická pravidla. Pokud budeme louskat literaturu tohoto typu, neosvojíme si zkomolené tvary? Hlavně o dětské čtenáře bych měla starost. Kdyby bylo správně užito alespoň i/y, dokázala bych si představit knihu jako pomůcku na hodině dějepisu. Jistě by mladé puberťáky pobavila a byla by jim blízká i hláškami typu LOL či WTF. A hrubky by mohli vyhledávat v rámci mezipředmětových vztahů. Stejně tak by ale mohli vyhledávat i sprostá slova.

Ovšem s názorem českého lingvisty, pana Otakara Šoltyse, bych si dovolila nesouhlasit. Ten totiž označil autorovu práci s jazykem za zločin proti lidskosti. A pod tímto pojmem si představuji opravdu něco jiného.

Některá slova je i poměrně složité rozklíčovat. Ať už je výslovnost v češtině všelijaká, není potřeba ji tak dramatizovat. Nadsázku v tomto případě považuji za slabé slovo. Každopádně je kniha plná inteligentního a řekněme trošku tmavšího humoru. Co nejde nepochválit jsou vtipné a osobité ilustrace. Zkrátka - móc pjekne opráski!