... a pritom by si z nich meli brat priklad... Pomohla by snad cetba pohadek?
Uz nejaky ten patek se ucim spanelsky, a tak jsem si nedavno koupila knizku pohadek z jizni Ameriky. Je takovym prijemnym zpestrenim pri rozsirovani slovni zasoby a opakovani vsech tech minulych a pritomnych casu. A jak uz to u pohadek byva, take me casto inspiruji i k malemu zamysleni.
Zaujaly me tri kratke pohadky. Vsechny jsou o zviratkach. Oslik bori vseobecne predsudky o te oslikovske hlouposti; liska nas naopak utvrdi o svoji mazanosti, a mys zase prelsti kocku, ktera ji zachranila zivot.
Nejdriv tedy pohadka o oslikovi. Ten kazdy den pilne pracuje a ochotne slouzi svemu panovi pri praci na poli. Pan ma take prasatko, ktere se, na rozdil od oslika, cele dny jenom povaluje a cpe se dobrotami, ktere jsou mu neustale podstrkovany. To se vsak jednoho dne znelibi milemu oslikovi. “Jak to, ze ja se dru od vychodu do zapadu, zatimco pasik se jenom vali a je vykrmovan mnohem vice a lepe nez ja?”, pomyslel si. “Ale ja vim, co udelam. Budu predstirat, ze jsem nemocny a pan se o me take postara.” A tak se nasledujiciho dne mily oslik natahne ve staji na zem a dela, jak si usmyslel. Kdyz si jeho pan uvedomi, ze oslik neni v poradku, s jeho zenou se o nej peclive staraji a vykrmuji ho stejne jako prasatko. Oslik kazdym dnem sili a taky viditelne tloustne - stejne jako to prasatko.
Jenze prichazi doba svatku a hodovani a mile prasatko jde nemilosrdne na porazku. I zalekne se mily oslik, ze po cunikovi prijde na radu i on. A rychle si uvedomi, ze radeji bude zit a pracovat jako doposud, nez aby mel zemrit jako to prasatko. A tak vyskoci z chleva a vrhne se s vervou znovu do prace. Protoze radeji bude nazivu a pracovat, i kdyz je maly a hubeny, nez aby dopadl jako ten tlusty – a ted uz i mrtvy - pasik.
Vida, jak se umi oslik v takove kriticke situaci bezprostredne zachovat! Dokaze poslechnout pud sebezachovy a uvedomi si, ze nektera rozhodnuti musi udelat jen a jen sam za sebe aby zachranil svuj vlastni zivot. A pak, ze se o oslicich traduje, ze jsou hloupi!
Pak je tady pohadka o lisce. Ta zase pro zmenu s udivem obdivuje krasne zrale hrozny, ktere vsak visi prilis vysoko a z jejiho dosahu. Snazi se tedy nekolikrat vyskocit, aby na ne dosahla, ale marne. Kdyz ji po nekolika dalsich skocich dojde, ze se ji nepodari ochutnat cerstveho ovoce, tak si radeji pomysli: “A ja ty hrozny nakonec nechci. Jsou stejne jeste zelene.”
Schopnost neco okecat nepatri tedy jen k tem lidskym. Lide si casto radeji namlouvaji spoustu ruznych nesmyslu, nez aby treba zkusili jinou cestu za svym vysnenym cilem. Ono je kolikrat pohodlnejsi presvedcit sebe a sve okoli o tom, ze ty zrale hrozny jsou jeste porad zelene.
Treti pohadka je pohadka o mysi, ktera jeden den spadne do sudu s vinem a zacne se topit. V tu chvili jde kolem kocka a kdyz vidi zoufalou mys, jak se snazi dostat ven, zepta se ji, co ji da, kdyz ji z toho sudu vytahne. “Dam ti cokoli. Co bys chtela?”, lape myska po dechu. “Chci, abys prisahala, ze az te zavolam, tak ze za mnou okamzite pribehnes”. Mys prisaha, kocka ji vytahne ze sudu a dovoli ji zalezt si do jeji mysi diry. Jednoho dne dostane kocka obrovsky hlad, tak prijde k te dire a zavola na mys, aby vylezla. “Nevylezu!”, zakrici z bezpeci sveho doupete mila myska. “Ale vzdyt jsi mi to slibila!”, rozliti se kocka. “To ano, ale dneska nejsem opila!”, zasmeje se vitezoslavne myska.
Tudiz neni radno podcenovat mysky s nejakym tim promile v krvi! Ted si treba reknete ze “za dobrotu na zebrotu”. Jenomze mila kocka mela nekale umysly uz kdyz mysku milostive lovila z toho sudu s vinem. Jen at si jde na pudu ulovit nejakou dalsi mysku – a pekne poctive.
Porad mi z toho vseho vychazi vitezoslavne ten oslik. Z maleho zaskobrtnuti se nalezite poucil. Kdyby se ocitnul v roli lisky, nemusel by si namlouvat, ze zrale hrozny jsou jeste zelene, protoze uz vi, ze jakekoli okecavani a presvedcovani o nepravdivosti nikam nevede. Na miste kocky by i tu nebohou mysku vytahl bez toho, aby uz ji predem videl na taliri, protoze uz davno vi, ze kdyz ztloustne, dopadne stejne jak to prasatko.
Zvirata jsou proste moudra, co si budeme povidat. Jenze pak se v novinach doctu o tom, jak slovnik nasich politiku ovlada zhruba pulka chleva a dalsi skala slov patricich spis do putyk te nejnizsi cenove tridy. A zatimco pani politici takhle netaktne a bezcitne urazeji ty nebohe neme tvare, meli by si z nich naopak brat priklad. Hlavne z tech osliku.
