Myslite si, ze plynule a s prehledem
ovladate anglictinu? Nebo se teprve prodirate zacatecnickym kursem a vas jazyk
pripomina spis nejaky zamotany namornicky uzel? Tak ci onak, s cizi reci se da
zazit spousta srandy i trapasu. Posudte sami.
I kdyz anglicky uz prece jen mluvim nejaky ten patek, tak i presto muj prizvuk prozradi, ze od kolebky jsem se tento jazyk neucila. Tak jako treba jednoho vikendoveho rana. Potrebovala jsem si vyprat a vzhledem k tomu, ze pouzivam pracku, kterou mame v nasi budove, musim si prubezne sbirat “quarters”, tedy “ctvrtaky” – mince v hodnote 25 centu, za ktere mi pak mila pracka vsechno hezky vypere na cely tyden. Vetsinou bych mohla mou penezenku pouzivat jako tezitko, protoze je vzdy plna minci (s bankovkami uz to tak horke neni), ale zrovna jako na potvoru zela prazdnotou. Vydala jsem se tedy do obchodu s prosikem, jestli by mi nejakou tu bankovku nepromenili za ctvrtaky. Pokladni vsak nasadi nechapavy oblicej a tak znova opakuji, ze potrebuji “quarters”. “Vodu? Water? Ano, mame vodu, regal cislo 4”, odpovi mi.” “Neeeee! Potrebuji quarters, ne water! Prece ty ctvrtakovy mince, co se strkaji do pracky, potrebuju si vyprat ponozky!”, kulim na tu zenskou za pokladnou moje modry oci. Tak nevim – nebude snad jednodussi koupit si valchu a ty fusekle vyprat na ni jako to delavala moje babicka?
Jindy me zase dostala moje kolegyne z prace. Akorat jsem se rozplyvala nad tim bilym medvedim klubickem, co se loni narodilo v berlinske ZOO. Rozhodla jsem se, ze si dam par fotek na pocitacovou plochu, abych se mohla dal kochat pohledem na tohle kouzelne mladatko. Zrovna kolem prochazela ona kolegyne a pta se me: “Is it nude??” zatimco dal pokracuje v chuzi. Na chvilku se zarazim. Proc chce proboha vedet, jestli je to medvide nahaty? No nebere-li se v uvahu jeho kozisek, tak ano, je nahaty, ale co je to za otazku? Mela bych si asi davat bacha. Takova postarsi decentni dama a co z ni nevypadne. Vratim se tedy zpet k tomu chlupatymu stvoreni a ctu si o jeho dosavadnim kratounkym zivote, kdyz v tom mi v hlave docvakne, o cem to vlastne ta kolegyne mluvila. Medvidek se jmenuje Knut a v anglictine se to “K” zkratka a dobre nevyslovuje. Takze ja mela za to, ze kolegyne misto Knut rika “nude”, tedy v prekladu nahaty! Nude Knut!
A co teprve komplimenty v jazyce, ktery neni vasim rodnym! Znamy, ktery se jakz takz umel domluvit anglicky, se snazil trochu zapusobit na svou spoluzacku ve skole a chtel ji pochvalit jeji novy parfem. Podival se ji hezky zprima do oci, siroce se usmal a povida: “You stink very nice”. Tedy v prekladu “Hezky smrdis”. Tedy vskutku kompliment jako remen! A co treba zcela neumyslne pouzivani toho vulgarniho anglickeho slova zacinajiciho na “F”? To jsme zase jednou s kamaradkou zastavily u benzinky. Zatimco ja jsem si skocila dovnitr koupit neco na zub, kamaradka tankovala benzin. Kdyz bylo hotovo, sla za mnou dovnitr a pres cely ten kramek na me radostne zahalekala, ze mame plnou a jeste sla k pokladnimu, aby ji nejaky ten dolar vratil (v Kalifornii se u pumpy za benzin plati dopredu). S cokoladou v ruce tedy nadsene pres cely kramek zahlaholim “Fakt jooooooo?” V ten moment vsak ten zevlujici panacek za pultem ztuhne jako solny sloup a s prisnym vyrazem ve tvari nas pokara: “No devcata, takhle ale prece nemuzete mluvit, to se opravdu nehodi” i kdyz koutky ust mu celkem slusne cukaji. Snazime se mu vysvetlit, ze “nefakujeme”, ale mam ten pocit, ze nas stejne vubec nechape.
Jeste vice se pri domlouvani zapoti ti, kteri anglicky neumi vubec. Kamaradku sem po dlouhem premlouvani prijeli navstivit jeji rodice z Cech. Tedy vlastne prileteli. Kdyz konecne upachteni vypochodovali s kufry plnych Tatranek a bananku v cokolade, misto usmevu mela maminka ve tvari spise vyraz rozzlobeneho bojovnika suma. Kdyz pry se behem letu rozdavalo piti, chtela si nejak rict o vodu, ale tatinek pry celou dobu jenom opakoval ‘“dzus, dzus”, takze se za nejakych tech 15 hodin stihli celkem slusne presladit tim oranzovym zazrakem.
Nejvic me ale pobavila spoluzacka moji kamaradky. To byl zivel! Pochazela z Armenie a s kamaradkou se navzajem naucily par slovicek jak armenskych, tak i ceskych. Samozrejme take par tech neslusnych, jak jinak. Jednou spolu sly na kafe do mistni kavarny. Vzhledem k tomu, ze si jej chtely vypit venku na lavicce, kafe dostaly do papiroveho kelimku. Zrovna v tu odpoledni hodinu byla kavarna plna lidi touzicich po tom cernem kofeinovem moku, takze se kafovi prodavaci za pultem kazdeho ze zakazniku ptali na jmeno, ktere potom napsali na ten kelimek, aby se to treba nejak nepopletlo a kazdy tak dostal, co si objednal. Kdyz na milou Armenku dosla rada, zaplatila v klidu to svoje cappuccino a zacala zakerne spellovat “svoje” jmeno: Kej-jU-eN-Dy-ej. A se spokojenym usklebkem na tvari se zaradila do hloucku tech cekajicich lidi. Ten hloucek, jak uz samo slovo napovida, celkem slusne hlucel, takze kdyz byl jeji napoj hotov, ozvalo se celou kavarnou: “Cappuccino for K...aaaaa”. Schvalne jeste predstirala, ze to “svoje” jmeno preslechla, aby to ten kafovy panacek musel vyvolat jeste jednou. Kdyby v tu chvili byl v kavarne nekdo z Estonska, asi by se divil, proc panacek vykrikuje jmeno mesta, ktere se nachazi v jeho rodne zemi. Kdyby tam vsak byl nekdo z Cech, urcite by si pomyslel neco o prostorekosti mistnich prodavacu.
A jake byly vase prezblepty?
