Moje nebojácná kamarádka Lucka

Tahle moje kamarádka, to je vám taková odvážná školačka. Umí naprosto ďábelskou česnekovou pomazánku. Jeden čas pracovala ve vězení. A nepřejte si být tím hajdalákem, co ji jednou přepadnul v noci na parkovišti.

Lucka ráda vaří a peče, a my ji za to máme moc rádi. Jednou se nabídla, že upeče buchtu na mou narozeninovou oslavu. Místo talířku s pár kousky přinesla hned celý pekáč. A ta její česneková pomazánka! Když je nějaká party, všichni děláme, jak se náramně bavíme.... ale přitom ve skrytu duše jen čekáme na to, až se rozlítnou dveře a v nich se objeví Lucka s kýblem té její pomazánky, která je ostrá jako řemen. Lucka tím česnekem ani trochu nešetří. Slabší povahy kulí oči a chytají se za hrudník, a my mazáci, kteří víme, co nás čeká, se blaženě rozplýváme a mažeme si jeden kousek veky za druhým a zbytek party nám může být leda tak ukraden. A když náhodou trochu zbyde, dohadujeme se a přetahujeme se o tu dobrotu, a jeden z nás si ji pak s výrazem vítěze odváží domů a uloží do ledničky, aby se pak na ni mohl ráno vrhnout. 
Lucka je zdravotní sestřička a při zaměstnání si dělá bakaláře. Jeden čas dokonce pracovala ve vězení. A říkala, že ti kriminálníci byli vesměs slušní a nebyly s nimi žádné velké problémy. A i kdyby tomu bylo naopak, tak věřím tomu, že by si s nimi hravě poradila. Jako s tím jedním, co ji přepadnul na setmělém parkovišti.
Před pár lety chodívala Lucka se svou kamarádkou do jednoho baru. Trochu se pobavit, trochu si zatancovat a odreagovat se po celém týdnu. Víno se dopilo, kapela dohrála, a tak bylo načase jít na kutě. S kamarádkou vyšly ven a zamířily si to k jejich autu. Lucka si to špacírovala ke dveřím spolujezdce, když tu si všimla, že na parkovišti stojí nějaký chlapík. Měl na sobě mikinu, na hlavě kapuci a ruce v kapsách.
Chlapík najednou zrychlil krok a než se Lucka nadála, stál přímo před ní. Krve by se v ní nedořezal. Nevěřícně na něj zírala a nezmohla se ani na na slovo. Hajdalák nelenil a v mžiku hrábnul po její kabelce. 
Jenže to ještě nevěděl, s kým má tu čest. S nebojácnou Luckou z Chomutova. Myslíte, že mu oddaně předala kabelku a pak už se je v mrákotách poroučela k zemi? Ale kdepak. Místo toho kabelku pevně sevřela v ruce, a  chvilku se tam o ni s tím hajdalákem přetahovali. A ta chvilka stačilo na to, aby do ní najednou vjel vztek, takovej ten zdravej vztek, co s ní zacloumal natolik, že mu tu kabelku najednou vyškubla z ruky. Vykuk už raději na nic nečekal a vzal nohy na ramena.

Jenže jak byla Lucka rozohněná vzteky, neváhala ani vteřinu - a rozběhla se za ním! A křičela na jeho adresu slova nevybraná, slova peprná, kterým určitě zlodějíček ani nerozuměl, ale před Luckou prchal, co mu síly stačily. Škoda jen, že v podpatcích se špatně běhá, a tudíž jí po chvilce sprintování ten vykuk utekl z dohledu. Ještě do tmy zakřičela pár těch nevybraných slov a vrátila se k autu.

Od té doby si dávala větší pozor na setmělých parkovištích a přemýšlela, jak by se takové prekérní situaci dalo příště předejít. Do kabelky si sice pořídila pepřový sprej, ale ten stejně nakonec časem vyhodila. Napadla ji lepší věc - přihlásit se na karate. Nezůstala však jen u první lekce a do japonského bojového umění se opřela natolik, že loni získala černý pásek. Taky se stala instruktorkou a teď zasvěcuje malý děti do tajů tohoto sportu. Prý ji to moc baví. A jak se mi svěřila, někdy si přeje, aby jí zase nejakej takovej hajdalák zase chtěl sebrat kabelku, protože by mu tentokrát mohla pořádně natrhnout prdel. Dovedu si to živě představit.