Člověk nemusí být zrovna obyvatel deštných pralesů, aby nejpoužívanějším příslušenstvím na kočárek byla pláštěnka.
Přesně si vzpomínám, když můj muž ještě před porodem pořizoval všechny tyhle „nutnosti“ a já jen protáčela oči, jestli je to opravdu tak potřebné. Po půl roce s prckem mu ale musím dát za pravdu, že zatímco bez mušelínové pleny, držáků na ponožky nebo třeba speciálního koše na plenky se opravdu obejdete, pláštěnka na kočárek patří na takový ten seznam nezbytností „must have“. Ano, pláštěnku je třeba dokoupit, i když se bez ní kočárek vlastně neobejde, součástí základní sady nebývá. Tak jen, abyste nezapomněli.
Když se člověk s kočárkem někam vypravuje, plánuje o trochu víc než-li bez něj. Součástí plánování je pak samozřejmě i kontrola počasí. Meteoradar a aplikace počasí se rychle dostanou do vašich top 5 nejnavštěvovanějších. Zejména v letním období bouřek ale upozorňuji, že ani predikce počasí z více než jednoho zdroje, není jistotou. Zkušenost z pondělí mi to opět připomněla.
V celé republice byla výstraha před silnými bouřkami. A i když by to pro toho mého mrňouse bylo poprvé, co by zažil venku bouřku, nejsem zrovna milovník adrenalinu, takže jsem před výjezdem ještě rychle zkontrolovala stav. Bylo 9 ráno a vypadalo to na bouřky až kolem poledne, takže jsem v klidu vyrazila. O 20 minut později, když se nade mnou zatáhla obloha, tak klidná už jsem nebyla. Ano, jak jsem se taky později dozvěděla, byla jsem svědkem celkem unikátního přírodního jevu nazvaného roll cloud. Ale víte jak, v tu chvíli to tak člověk nedocenil.
Každopádně, měla jsem dvě možnosti. Důvěřovat technologiím, nebo to rychle obrátit domů. Po pružném zvážení jsem vyhodnotila, že tak jako tak zmoknu, takže už jsem do toho obchodu, kam jsem měla namířeno, došla.
Je pravdou, že když se mě paní prodavačka na kase ptala, jestli mám pláštěnku, znejistěla jsem zase o kus víc. Neboť jsem nebyla zrovna v obchodě, kde by tenhle kousek prodávali. Když jsem se výlohou podívala ven, pochopila jsem, že paní prodavačka do budoucna nejspíš nechce přijít o věrnou zákaznici. Venku totiž už nebylo zataženo, bylo tam doslova černo. Ženili se tam všichni čerti, resp. už probíhala taková ta posvatební párty nad ránem. Přesně taková ta, kdy konzervativní část rodiny dávno spí a zůstane jen zdravé jádro.
Počkat v obchodě, nebo vyrazit? Protože pláštěnku jsem samozřejmě měla. Ne tedy pro sebe. Mě „zachránil“ deštník, co si v košíku pod korbou nechala moje mamka a od té doby ho tam už asi měsíc vozím. Slovo zachránil je v uvozovkách schválně. Asi tušíte, jakou měl v danou chvíli funkci. Není tak těžké si představit pořádnou bouřku, kopcovitý terén vedoucí lesem a jednu blondýnu s kočárkem, samozřejmě městským, v korbě leží dítě a spodní košík je naplněn nákupem.
Co si budeme nalhávat, tlačit takto naložený kočárek do kopce jednou rukou – protože druhá obstarává deštník, je jak z komického filmu, i když vám je v tu chvíli spíš do pláče. V nejkrizovějších fázích cesty jsem přichytila deštník mezi hlavou a ramenem, abych uvolnila obě ruce a zdolala tak už značně bahnitý terén. Nejspíš na mě pršelo ještě víc, než kdybych ho neměla, ale ten pocit, že to přeci zvládám, převážil.
Domů jsem přišla zmoklá jak slepice, věci do pračky, bílé boty, jako bych v lese vyměnila za ty se vzorem dalmatina, ale víte co? Dítě spalo. Pro ukázku nepoučitelnosti, v pátek jsem zmokla znovu.
Co vy? Daří se vám bouřkám venku úspěšně vyhýbat, nebo vás v posledním týdnu taky někde zastihly? Ať tak či tak, přeji léto v suchu!
