Třídenní zatěžkávací zkouška byla pokořena, tak proč si nezrekapitulovat hladký průběh opepřený několika stěžejními okamžiky.
V neděli jsem tu bohužel (?) nebyla, ale jak jsem se později dozvěděla, organizátor je v seznamování klasik, takže volil terapeutické sezení! Ačkoliv jsem nebyla přítomna, doporučila bych do budoucna spíš nastudovat nějakou didaktickou příručku typu „seznamovací hry“, aby se případní umělci nezalekli ještě před startem, že se zase ocitli tam, kde už nikdy nechtěli! :D
Díky bohu, naše skupina byla pečlivě vybrána! Ti, co neděli absolvovali, vydrželi, zbytek radši dorazil až v pondělí! :-) Někteří včas, jiní pozdě, ale přeci nakonec všichni. Nebyly sice hostesky „nahoře bez“, ani welcome drink, ale nedělní osazenstvo se polooblečené postaralo ještě o lepší přivítání! Ono, alkohol po ránu stejně každému nedělá dobře..., takže švestkový koláč považuji na tomto místě za více než dostačující!
Pro příště bych více zapracovala na úvodní prohlídce sídla, nabízelo totiž tolik, ale opravdu tolik míst... Co jsme ale měli tu možnost prozkoumat do posledního detailu, byla naše ložnice! Ono, k čemu velký prostor, když máte s sebou šikovné neroztahující se ženy? Je pravda, že něco najít po třech dnech byl zázrak, ale zase člověk nemusel hledat na 50 m2, prostě každé pro má své proti a opičí dráhy jsme na základní škole měli rádi všichni, tak proč na ně nezavzpomínat! Holt sportovní kořeny organizátora se nezapřou! Ostatně alespoň je jasné, že rozpínavé modelky bez pohybového nadání tu nemají co dělat!
Ale k programu... i na dovolené je třeba něco dělat! Po průzkumu lokalit, jídle, jídle a jídle.. jo a kafi, se vyrazilo do boje! A to doslova. Stará cihelna, které už zbylo jen pár cihel ve zdech se nám stala útočištěm na dalších několik hodin, které utnula až bouřka. Bohužel po pěti minutách nepřešla a tak bylo večer alespoň dostatečně času na to, připravit se na den č. 2.
Vrcholem večera měla být přednáška „Jak i z mizerné fotky udělat světově průměrnou“. Jsem ale přesvědčena, že vrchol byl zcela zastíněn gurmánským zážitkem, který nám zprostředkovala místní pizzerie. Poté už by totiž i Copperfield byl pouhým pouličním iluzionistou. Každopádně i zmíněná “přednáška” nabídla nějaká ta kouzla a spoustu Sit Up Comedy a nakonec i zdárný výsledek, takže asi bylo vše v pořádku...
Ještě bych vyzdvihla výkony některých modelek ze dne č. 1. Výsledek – žádnou se nepodařilo zcela odstranit a dokonce ani zranit. Naopak akrobatické kousky některých fotografů připomínaly spíše černobílou grotesku z dávných dob, ale nakonec jsme do dalšího dne pokračovali ve stejném počtu... tedy až na pracovně vytížené výjimky!
Den č. 2 byl i dle statistických předpokladů výkonnostní křivky nejproduktivnějším dnem! Přešly prvotní obavy a ještě neopadlo prvotní nadšení! Ranní starý polozbořený mlýn nabídl bílou paní, ale i šelmu, která nejspíš uprchla ze zoo. Fotografové tak chvílema nejspíš nevěděli, co fotit... Nakonec tak část pohodlných skončila na poli! Ono, sláma je taky dobrá a nehrozí takové nebezpečí, jako když se vzbouří šelma... Traktory se nám vyhýbaly a zadařilo se i občas někoho poslat k šípku.
Hodinové focení se nakonec krapet protáhlo, takže následoval přímý přesun do našeho sídla, kde hlavní grillman připravil oběd! Došlo na místní specialitu ze Sedlčan, na gril zavítaly ale i Bavoři a ve formě masa tu nechybělo ani Polsko! :D Prostě ať žije stravování umělců... Některým si stačilo zapálit cigaretu, ono lepší než syrové maso a studené buřty v jejich podání... Chlapi se prostě na dvě věci soustředit neumí a jelikož prioritou dne bylo vodní focení, jídlo šlo stranou!
Plné soustředění na přípravu scény, která si nežádala ani Slunce ani déšť – podotýkám, že za tyto tři dny nebylo úplně snadné ony zmíněné podmínky splnit - se nakonec vyplatilo a mohlo se začít tvořit. Ideální čas se pro modelky po jídle nasoukat do co nejtěsnějšího obleku a vypadat u toho ještě dobře! Nezalekla se toho ale ani jediná žena v řadách fotografů a vyzkoušela si tvrdou práci modelek. Poprvé a naposled za dva dny tak neměla tu nejlepší pozici ve fotoskupině – myslím, že dodnes si asi neklekne, ale věřím, že výsledek bude stát za to!
Kdyby byla tropická noc, asi bychom se nezlobili, ale chápu, že zima dělá taky své! Vodní fotky byly pokořeny, a to hned v několika obměnách scény, jejíž vrcholem byl prázdný bazén se čtyřmi rudými neidentifikovatelnými postavami, které byly nekompromisně zlity hlavním, tehdy ještě nezkušeným polévačem. V takovou chvíli je třeba si uvědomit, že některé věci prostě nelze nevysvětlit! Doufám, že vedoucí zájezdu už sepisuje nejdůležitější punkty!
Den č. 3 byl ve znamení noční přemotivovanosti a ranní lenosti, trochu předpokladatelná kombinace, které ale jakoby ráno nikdo nevěřil! :D Osiřeli jsme o dvě slečny, ale ráno se nám zase jedna vrátila – je důležité vyrovnávat poměr!
Celé dopoledne bylo v duchu „velké rozvážnosti“. S heslem „Nic se nemá přehánět!“ jsme ale nakonec vyrazili na lokaci a po jejím znovuprozkoumání a nezapomenutelné prezentaci „pytlové kolekce“, které zcela zastínila i původně plánovanou autorskou, jsme se do toho, opět s rozvahou, dali. Opět bylo zrealizováno spousta nápadů, tentokrát spíše uměleckého, zato bezpečnějšího rázu – ono za volantem bez auta se vám toho moc stát nemůže! :D
Hladoví a stylově oblečeni jsme se pak vydali do místního hotelu, kde jsme "slavnostním obědem" zakončili celý turnus! Snad jen škoda, že nedošlo i na dezert, za zvuku tematické písně, jsme se rozloučili s místní gastronomií a vlastně s celými Sedlčany, které nabídly mnohem víc než jen Billu a Lidl! :D Sešla se tu totiž na pár dní mezinárodní umělecká skupina fotografické volné tvorby... Aneb první krok k 58. ročníku! :D
