Škola vaření - třikrát zvaž, jednou vař

Kuchařský boom, vůbec se nebojím použít toto spojení, jelikož témata jako jídlo, vaření, kuchařky, televizní pořady o vaření, školy vaření jsou v poslední době opravdu velmi skloňované pojmy! Kdo tomu nepropadl, věřte, ten čas přijde... :-) nee, každý se dostane až do fáze trávení času u sporáku, ale v pasivní formě to občas tak trochu ani nejde neregistrovat... Přibývá ale těch, kteří chtějí konkurovat minimálně Babicovi (když může on vařit pro celý národ, proč já bych to nezvládl alespoň pro svou rodinu :-)), a tak si nejeden řekl, že taková škola vaření není vůbec špatný business... Pokud ale patříte mezi ty, kteří se chtějí ve škole vaření opravdu něco naučit, nedejte na první dojem!!!

Včerejší jedna taková návštěva ve škole vaření mě přiměla k tomu, upozornit na její "kvality". Nebyla to první (i když teď nejspíš poslední) návštěva takové instituce, i proto si myslím, že můžu tak trochu hodnotit!

Když koukáte na ony 2 kluky v akci, říkáte si, že jejich lidský přístup by mohl být ten pravý pedagogický přístup, který právě vám dopomůže k kuchařskému umění. Ne vždy je ale to, co si myslíte i pravda! :(

Kurz "omáčky" mě zaujal, jelikož je tak nějak moc nedělám, ale zároveň jsou žádané, tak proč se je nenaučit zrovna od profíků... Na téměř 4 hodinovém kurzu se ale více jedlo a povídalo než vařilo! 

Můj počin - nakrájení půlky celeru, oddělení žloutku od bílku u 5 vajec a nakrájení slaniny :-), nevím, ale kurz "základů pomoci v kuchyni pro děti" jsem si při plné mysli úplně nevybrala...

Za 4 hodiny jsme zvládly 3 omáčky - rajskou, křenovou a holandskou a jelikož ostatní mají stejné základy jako tyto tři, byli jsme hotovi. Když ale píšu uvařili, přeháním... vyšší pán z oné dvojice uvařil - vrchol byl, když někoho nechal míchat... ano, v tom přesně spočívá onen um vaření! :-)

Abych nekřivdila, dokáži i pochválit! Průvodní slovo bylo obstojné, na všechny dotazy jsme dostali odpovědi, přístup k účastníkům byl uctivý a atmosféra příjemná. Nicméně to by šlo i na přednášce o omáčkách, na kurzu vaření předpokládám, že budu vařit... když už se to nenaučím, alespoň si to vyzkouším. Podle mě, právě v osobní "zkušenosti" s vařením by měly kurzy spočívat, ne v tom, že se jednou za půl hodinu kouknete do kastrolu! :-)

A to nemluvím ještě o ceně kurzu, já ho jako velká fanynka vyhrála, takže mě to vlastně ani tak moc nemrzelo, kdybych si to ale měla platit, asi bych z toho úplně na větvi nebyla... tak jen info pro ostatní, až budou vybírat (nechci tady nikoho vyzdvihovat, ale ráda osobně poradím :-)).

Na závěr sice dostanete "certifikát" o tom, že fakt ty omáčky umíte (a cokoliv jiného, co bude náplní kurzu taky), ale bojím se, že doma vám to po první zkoušce stejně neuvěří! :-) 

Jaké máte zkušenosti se školami vaření vy? A vaříte vůbec, nebo je vrchol vašeho vaření pojídání párků u pořadu Prostřeno? :-)