Sny vyplňují život. Má je každý a máme jich hodně. Jak stárneme, některé se plní, jiné přetrvávají, některé zaniknou... Nejspíš nelze vše splnit. Stát se prezidentem, vyhrát milion, či být světový basketbalista s dvěma metry, když jsou rodiče liliputáni, není asi zrovna reálné, neznamená to ale, že sny mít nemůžeme! Ne všechny jsou ale tak neuskutečnitelné. Pro nás mohou znamenat mnoho, pro jiné mohou být zcela absurdní... A tak to bude asi (pro mnohé čtenáře) i v tomto případě. :D
Nikdy nezapomenu, když jsem jako 10letá zapnula VIVU, kde zrovna přenášeli koncert Robbieho Williamse. Tenkrát jsem si řekla, že to musím jednou prostě zažít. U obrazovky jsem záviděla každé hlavě, která vykukovala z davu a při tom jsem obdivovala toho, kvůli kterému celý stadion šílí.
Jen jsem si zrovna nevybrala asi toho pravého, naší republice se doslova obloukem vyhýbá! Proč? Nevím, nicméně, pak je těžké si plnit sny, když jste nezletilí a nikdo z vašeho okolí nadšení nesdílí.
Hold občas si člověk musí počkat, projít si se "svou hvězdou" období vzestupu i pádu, ze superidola se stane zasloužilý taťka (se vším, co k tomu patří) a přesto, když zjistíte, že bude pár kilometrů od vás, už vám ve čtyřiadvaceti nic nebrání tomu, koupit lístky a prostě vyjet!
„München liebt Robbie Williams.“ Takový titulek vyšel druhý den v německém Bildu a rozhodně říká pravdu, nicméně nemůžu nedodat, že nejen München! Byli tu Italové, Poláci, Češi, Rakušáci... 62 000 lidí rozbilo prasátko, aby mohli mistra zažít. :-)
Král se spustil na pódium v černém flitrovaném fraku se stylovou hůlkou a začala jeho narcistická dvouhodinka. Dominantu celé stage tvořila jeho obří „skoro busta“, která si ve stylu „velkého bratra“ podmanila celý stadion. Robbie v mnoha provedeních se pak objevil na stadionu ještě několikrát, pokaždé s jinou grimasou, jednou mu z pusy létaly bubliny, podruhé mu z hlavy šlehaly plameny. Nakonec se „sám na sobě“ vznášel... Byl všude a nic mu neuniklo!
„Let me Entertain you“ na úvod - „Angel“ na závěr, mezi tím neopomněl snad ani jeden ze svých hitů. Vrchol efektů pak zajistil song „Me and my monkey“, kdy se jeho obří busta začala světelně přetvářet ve tvář lidoopa, který nešetřil grimasy a dokonce si zazpíval i refrén. :-)
Robbie dokázal ozářit pódium nejen s posledními tóny začínajícím ohňostrojem, ale také ještě sám ve zlatém saku..., na romantický závěr pak zvolil rudou.
Hudební kritici by nejspíš neopomněli připomenout, že mu to občas prostě ujelo. Když ale vidíte více než 120 000 rukou, které vám tleskají... odvažuji se říct – komu by to neujelo! :-)
Byl tam taky někdo? Ráda si přečtu nezaujaté názory, jelikož ten můj takový rozhodně není! :-)
