Přes Inezgane do Tafraoutu v myšlenkách pouhých 80 kilometrů

Tak to dopadá, když si necháte poradit od známých a od cestovky naráz a vyrazíte na vlastní pěst někam, kde to přeci bude stát za to! :-) Stálo, ale nevím, zda to bylo zrovna těmi místy, každopádně, jako každý výlet... zážitek k nezapomenutí!

Inezgane mělo být takové malé městečko, kde nám bylo slibováno reálné Maroko. Po tom, co jsme si ale půjčili, co možná nejméně nápadnou káru a vyrazili na cestu, v samotném městě předjížděli jen koníky a oslíky, místní na nás i přes skla auta házeli ne zrovna přívětivé pohledy a nakonec, po té, co jsme projeli asi nějaké „hlavní náměstí“, kdy byl právě v plném proudu, doslova „bio trh“ jsme vlastně z auta radši ani nevystoupili. Tak nějak přes okna to stačilo... :D a měli jsme ještě přeci dál, kam jet! 

Další bod na výletní trase, které jsme mimochodem původně chtěli věnovat pár hodin a nakonec jsme se do hotelu vrátili po západu slunce, byl Tafraout.

Ten den jsme nebyli ve formě! :D První problém nastal tehdy, když jsme počítali s tím, že Tafraout je cca 80 kilometrů. Navigace selhala a my po více než 80 kilometrech stále projížděli zákruty Atlasu, z převýšení mi lupalo v uších, došla voda a jediného, koho jsme potkali, byl pastevec se svým stádem. Ono díky bohu  - milovníci „silnic“ širokých sotva na jeden dopravní prostředek a k tomu ostrých zákrut by si tu užili! Dokud by se tedy s někým v protisměru nestřetli, pak už by to asi taková sranda nebyla! :-)

Prostě, až vám někdo bude nabízet celodenní výlet zejména pro milovníky přírodních scenérií, doslova do „ospalého městečka Tafraout s unikátními skalními formacemi“, který nabídne ale ještě mnohem víc, jako např. plno autentických berberských vesnic, horských svahů a kaseb..., pokud nejste opravdoví dobrodruzi, nebo romantici (i když v tom plném autobusu to asi není ani pro takové povahy), mno rozhodně není to výlet pro každého. My to díky bohu absolvovali v malém klimatizovaném autě, ale i tak jsem na to romantik asi moc malej.

Po třech hodinách cesty jsme tam dorazili! Neuvěřitelné – hladoví, žíznivý a s pomyšlením na cestu zpět – která nabídne sice opět překrásná panoramata, nicméně tentokrát jen s levotočivými zatáčkami. :D

Když je nabízen výlet do „ospalého města“, tak to znamená, že na ulici za hodinu potkáte jednoho člověka, který na vás spustí polsky. Nicméně seženete tu i něco k jídlu a pití, což jsem při pohledu na město opravdu nečekala. Jinak je město spíš jak jeho zbytky – staveniště, odpad a občas nějaká kočka – samozřejmě náležitě pohublá (aby zapadla).

Takže jsme se pokochali, nakoupili jídlo a pití – zabralo nám to neuvěřitelnou hodinu a hurá zpět. Cesta už byla optimističtější – jeli jsme domů a navíc jsme již věděli, že je to kilometrů 160, takže jsme se po hodině cesty nedivili, že ještě nejsme doma! :D

Byli jsme ale natěšení asi až moc, ono, kdy se vám poštěstí mít silnici jen pro sebe! :D Takže jsme to rozjeli natolik, že jsme vybrali, a to velice slušně hned první a vlastně i poslední velkou díru na cestě... a hle, pneumatika v čudu. V tu chvíli jsme si vzpomněla na slova delegátky – při půjčení auta si dávejte pozor na pojištění a náhradní pneumatiku v autě – v základní výbavě totiž nesmí chybět kobereček na modlení, o rezervě se ale nemluví. Při otevírání kufru jsem se málem i obrátila na islámskou víru – samozřejmě jsme si rezervu nepřekontrolovali a najít tam ten koberec, tak nám na tomto místě, kde široko daleko nic nebylo, asi nezbylo opravdu nic jiného, než se modlit!

Ale hurá, byla tam... ono ale ještě není vyhráno... po doslova 9 minutách (pocitově snad za hodinu) jsme našli i hever, fáro opraveno a teď už samozřejmě „opatrně“ domů.

Díky bohu, představa čekání na kolemjdoucího pastevce, následná domluva s ním... no snad bychom bývali stihli alespoň zpáteční let do Čech, když už jsme měli ty termínované letenky!

Poslední „zábavný“ bod byla návštěva místního servisu. Kousek před Agadirem jsme kolem nějakého projížděli – chtěli jsme auťák vrátit v pořádku, takže to tam zkusíme. Když bylo v minutě auto se mnou zvedáno, zlomeny dva klíče a jelo se dál, samozřejmě se vším v pořádku, nevěřila jsem, že místní dokázali opravit (pro české servisy) nespravitelné kolo, to vše do 5 minut a na našich asi tak za 80 korun... dala bych si to snad i  znova. :D

Do hotelu již jen pár kilometrů – divné, už žádný zádrhel na cestě... a zpětně, bylo to fajn, ale doufejme že už nikdy víc! :-)