Jsou pravidla etikety v době, kdy je snaha setřít rozdíly mezi vším a všemi stále ještě téma? Měly by se těhotné ženy automaticky pouštět „sednout si“?
Cestuji hromadnou dopravou. Je to ekologické, levné, celkem pohodlné a bez starostí – takhle si to obhajuji sama před sebou, ve skutečnosti jsem navíc tak špatný řidič, že je to pro mě většinou rychlejší a hlavně bezpečnější. Většinou.
Když vám od rána mobil hlásí, že POVĚTRNOSTNÍ VLIVY OVLIVŇUJÍ DOPRAVU, věřte tomu. Běžně jsem taky zastáncem hesla DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ, ale když strávíte místo několika hodin celý den na cestě, není to už prověřování, je to ztráta času. Tento postřeh přináším pro všechny, kteří si to nemusí zažít na vlastní kůži - prověřeno za vás.
Spoje, co trvají klasicky půl hodiny se prodlouží minimálně na hodinu a půl. Známé trasy vás překvapí objížďkami a jestli jste si vybrali prostředek, třeba kvůli jeho pohodlnosti, nevěřte tomu, že s ním dojedete až do cíle. Kdo cestoval poslední dva dny, ví, zbytek má to štěstí, že je o tyhle zážitky ochuzen.
Jako těhotná jsem si to užila ještě víc. Někomu to může připadat až jako sebemrskačství, ve skutečnosti vás to ale učí ledovému klidu a trpělivosti. A co víc je před příchodem potomka nutné trénovat? Zapomeňte tak na kurzy „sebeovládání“, stačí si koupit jízdenku a věřte, nemusí být ani kalamitní stav.
Ženy, jestli jste se těšily, že až se budete v dopravních prostředcích pohybovat jako na první pohled rozpoznatelná klokanice, užijete si alespoň kapky galantnosti druhého pohlaví a teď už by vám do termínu nestačil ani adventní kalendář a stále nic, pak se netrapte, naopak.
Můžete si fandit, vypadáte totiž stále opravdu dobře. Resp. cestují s vámi i tací, co vypadají rozhodně hůř než vy. Teorii o tom, že galantní muži už dávno vymřeli, si vůbec nepřipouštějte. Ve chvíli, kdy jediný, kdo se zvedne, aby vám uvolnil místo, je paní v důchodovém věku, která si z místa pomáhá holí, to není sice snadné, ale naděje umírá poslední. Nikdo si přeci nechceme připustit, že gentlemani vymřeli. Možná jen nejezdí prostředky hromadné dopravy?
Další rozměr pak má, když nastoupíte do takového plně obsazeného autobusu středoškoláků. Dospělí ještě občas sklopí provinile zrak, samozřejmě aniž by to nějak výrazně změnilo jejich pozici v sedě. „Mládež“ si vás ale vlastně ani nevšimne a těm, co si možná všimnou, max. nejspíš proběhne hlavou „že takhle pupkatou holku fakt nikdy nechtějí“.
Každý to má jinak a mě osobně se nejlépe chodí, pak stojí a až na třetím místě je sezení, ale to nikdo neví, že jo. A tak milé ženy, nastávající matky, pokud je vám oběma (třem a vícero) nejlépe v sedě, nečekejte na zázrak. Jednoduše se chytněte za pupek – ať už je jakkoliv velký, nahoďte alespoň trochu trpící výraz, přistupte k vyvolenému zástupci mužského pohlaví a poproste ho. Bez ohledu na výraz a možné průpovídky, které lze u špatně zvolených jedinců očekávat, budete sedět hned.
Pokud pak jedete vlakem, hrdě si vyberte – i obsazená – sedadla pod označením sedícího panáčka, dobře asi panenky s kuličkou na břiše (fakt toto označení existuje), nebo ta vyhrazená pro zdravotně postižené osoby (symbol sedačky s křížkem). Jestli nic, tak na toto máte opravdu nárok, takže… cestování zdar.
