Ráno jsme opět byli hozeni na vlak a už jsme si to štrádovali do Philadelphie. Tentokrát nám počasí přálo chvílemi až moc…, takže jsem se na to již ráno radši připravila namazáním faktorem, č. 30. Horko tedy bylo, ale spáleniny nehrozily! :-) .... hned bych ta vedra vrátila!! :D
Old city je zde poněkud starší, ale zároveň poněkud menší než v nám již tak známém N.Y. Je zde vidět silný vliv Anglie, který je v mnoha částech originálně zachován až do dnes. Např. je zde taková malá ulička, nesoucí název Elfreth’s Alley, kde turisté jako my najdou 32 původních, stále obydlených domů. Bydliště v minulosti tvořili zejména pro anglické řemeslníky, ale vystřídalo se zde i několik historicky významných osobností. I na zemi je dodnes zachována původní dlažba, takže při procházení této uličky, jako by se člověk vrátil až 300 let nazpět.
Celé město působí poněkud anglicky, klidně a historicky. Co je též zajímavé, ve městě je například Chinatown, italská čtvrť, jedná se tedy o jakousi zmenšeninu NYC. Nicméně tady, jakoby nevládla modernita. Je to též nejspíš i proto, že město žije z turismu a byli by sami proti sobě, kdyby čímkoliv tuto atmosféru nabourali.
Vše, co zde vidíte, je vlastně symbolem svobody a nezávislosti a kdyby to náhodou někdo hned nepochopil, je to všude napsáno i na cedulích! :D
Naším prvním cílem byla samozřejmě Independence Hall. Dokonce jsme byli tak aktivní, i když tak trochu náhodou, že jsme si zarezervovali prohlídku s průvodcem. Stálo to ale za to, průvodce byl bezkonkurenční, i když jsme mu rozuměli každé druhé slovo. :-) Naštěstí, nám děda na informacích všechny podklady dal i písemně, takže nakonec jsme věděli všechno.
Další na řadě v našem poznávání měl být Liberty Bell, ale byla tam taková fronta, že jsme to nechali až na později. A vyplatilo se, kolem 4 odpolední tam nebyl nikdo a my se mohli klidně kochat! Samozřejmě opět po prohledání nás i veškerých našich věcí… jak kdybychom snad vypadali jako zloději a chtěli ten zvon ukrást, či co? No, už si na to vlastně pomalu i zvykám… :-) Každý se u toho zvonu zase, jako ostatně u všeho fotil…, hrůza, si to člověk ani nemůže pořádně prohlédnout! Ale i na to si vlastně už pomalu zvykáme…
Po těchto dvou hlavních památkách, které tvoří dominantu města a pro které je město tak vyhlášené, jsme se dali směrem k řece. Tato část je značně neturistická, spíše špinavá, malé obchůdky, kavárničky, restaurace v italském stylu. Asi jsme tam byli jediní turisté, ale stálo to za to, jelikož to dává městu opět jakoby úplně jinou atmosféru…
Koukli jsme na Benjamin Franklin bridge a zařadili jsme zpátečku. Po cestě nazpět do centra jsme potkali několik kostelů, ale ve směs to bylo stále to samé. Takže jsme se vydali na druhou stranu města. :-)
Ta je započata Chinatownem. Toto městečko v městečku jsme samozřejmě navštívit museli. Je to celkem zážitek, že to takto funguje. Všude čínské nápisy, čínské obchody, čínská móda, restaurace, no prostě jako v Číně. Co je zajímavý postřeh, ve Státech běžně potkáte tlusté Číňany, což je poněkud nestandardní (i když v souvislosti s jejich stravou nepřekvapující), tady ale, jak se drží ve svém městě své kultury, tedy i jídla, jsou takoví, jak je známe i z Evropy – malí a hubení.
… no to byla spíš taková odbočka, ale zpět k naší prohlídce.
Po cestě do západní části historického města, kdy už nám postupně začalo kručet v břichu, jsme to ale nevzali přímo někam do restaurace, nýbrž pořádnými obklikami, jak my už to umíme. Jedna z největších zacházek byla do Reading Terminal Market.
Je to mazec, v druhé části staré nádražní haly, do jejíž první části jsme vlakem přijeli, je obrovské kryté tržiště. Najdete tu všechno: zeleninu, ovoce, maso, sýry, ryby, mořské plody, květiny a spoustu a spoustu „lahůdkářství“.
Poté jsme minuli ještě Pennsylvania Convention Center a nakonec jsme prošli City Hall skrz naskrz, což je největší městská budova v celé Americe (myšleno jako budova, kde sídlí městské orgány, jako např. náš magistrát).
Pak už ale Pepí hlady upadal pomalu ale jistě do mdlob, takže jsme zapadli do jedné z nejbližších restaurací – Olive Garden, která jak jsme později zjistili, patří do nejznámějšího řetězce italských restaurací, jehož restaurace je možné nalézt v mnohých městech po celých Státech. Nemůžu ale nenapsat, že ačkoliv se presentují jako Italové, je vidět značná asimilace k americké kultuře, těžko se tomu tady asi vyhnout.
Pepí byl ale spokojen, jelikož po pár dnech to bylo opět „normální“ jídlo a ne ty jejich smažený vejmysly. Poseděli jsme tedy, odpočali si a měli jsme spoustu energie na další poznávání… tak by si to člověk myslel, ale my spíš byli zmoženi horkem a jídlem, přesto jsme ale vyrazili dál…
Vzali jsme to ulicí umění, která těsně přiléhala k restauraci, podívali se na slavnou plastiku LOVE, jak jinak vyfotili jsme si jí a u toho stihli vyfotit i další turisty, kteří chtěli být s tímto symbolem lásky zvěčněni. Ačkoliv se ale jedná o plastiku “LOVE”, žádný symbol lásky jako takové to není, hold ale asi nejspíš neměl každý tak dobrého průvodce jako my.
JFK Plaza, Franklin Square, Washington Square, vlastně všechno jsou to kopie, jen někde je fontána, jinde památník a navíc je každý zasvěcený někomu jinému, ale vlastně co se týče poznávacího zážitku, hodnotila bych ho jako téměř nulový! :-) Pokud je ale vedro, oceníte množství takových míst určených k relaxu! :D Teda alespoň my ocenili :-) Byli jsme tak zmoženi horkem, že jsme usedli do tamního parku a byli schopni už jen vyčkat na zpáteční vlak.
Návštěva určitě stojí za to, ale jednou to úplně stačí, nebo?! :D
