Následující den se nesl ve stylu nic nedělání. Po 26 hodinovém dni následovala „jen“ 9 hodinová noc a byli jsme už zase jak čiperky na nohách. Bylo krásně, takže snídani jsme si dali na terase. Musím uznat, že topinky s máslem jsem už dlouho ke snídani neměla, ale což, člověk si bude asi muset krapet zvyknout. Vykompenzovala jsem to salátem a čerstvým sýrem, takže mi těžko bylo jen mírně. Zato Pepí (můj přítel, když už ho tu tak zmiňuji a nejspíš ještě i zmiňovat budu) si liboval …, když si to navíc obložil ještě salámkem a šunčičkou, hmmmm. Asi je jasné, jaké komu nastávají časy.
Fairless Hills, Pennsylvania – to jest naše nové bydliště. Po náročné snídani jsme tedy šli tuto naši novou domovinu obhlédnout. Na to strejda: „Už to tady znáš, Jožko, ne? Pepí: Teď už snad ano.“ A přeci jsme opět půl hodiny kroužili, než jsme našli cestu zpět domů. :-)
Při naší procházce jsme obdivovali absolutní klid a ticho… nikoho jsme, až na dva cyklisty ani nepotkali…. No, do New Yorku to má hold daleko, ale ví bůh, zda to za chvíli nebudeme vnímat spíš jako pozitivum! ;) Obešli jsme tedy největší centrum, jaké jsme mohli, tj. školu a po hodině a půl (i s hledáním) jsme byli zpět.
Odpoledne jsme jen hnili u bazénu, který zezelenal, takže jsme se potili a jen na něj koukali, což bylo mimochodem moc fajn. Kolem čtvrté jsme ale konečně sebrali všechny naše síly a vyrazili do místního parku. Prošli jsme celý zelený komplex a odebrali se na místo, kde se měli dělat hamburgery.
Fascinovalo mě zařízení pro takovéto grilování. Na okraji parku byly uzpůsobeny části s lavičkami a zabudovanými grily, kde mimochodem zrovna probíhal velký picknik nejspíš klubu důchodců. Uznala jsem, že to se v Čechách moc nevidí, vlastně nikdy jsem nic takového neviděla… Asi by to hlavně u nás moc dlouho ani nevydrželo (ano mám na mysli ty grily a ne důchodce). Na druhou stranu všude byly rozesety cedule „Pozor klíšťata“, což mě zase velmi dobře připomnělo mou domovinu! :D No řekněte sami, kdo by čekal ve “Státech” takovej mor jako jsou klíšťata, nemluvě o komárech, kterých tam bylo neuvěřitelně!!!
Při pohledu na polotovar s názvem „hamburger“ nás hodně rychle přešla chuť, takže jsme se rozhodli si to vynahradit až večer, doma. Zvolili jsme tedy radši trávník a frisbee. Po „vydatném“ jídle se k nám přidali i další, přičemž v tu chvíli jsem zase já pochopila, že pro mě už to tu není… Těch frisbee tam bylo na mě najednou nějak moc a navíc jsem tam byla sama holka, tak jsem se rozhodla, že se radši půjdu seznámit s Lukášovou přítelkyní, která zaujala místo na lavičce opodál.
Záhy jsem zjistila, že kombinace Američanky s Italkou bude velká zátěžová zkouška na můj anglický jazyk, takže naše konverzace značně vázla a omezily jsme se na základní „info“ o sobě a filosofické debaty si hold necháme až na jindy.
Už i klucí byli „dead“ takže se vyrazilo směr domov. Museli jsme ještě něco nakoupit a tak při té příležitosti nám byla ukázána zmrzlinárna. Amazing. 15 druhů zmrzlin, které se dají neomezeně čepovat a k tomu snad všechno ovoce, co by kdo vymyslel, polevy, oříšky, čokolády, bonbony… Prostě udělej si sám. A že zejména klucí nešetřili a udělali si takový poháry, že by se od nich Hájek mohl učit. :-)
Dojedli jsme a doslova jsme se odvalili do auta. Dojeli jsme domů, kde na nás, jak jinak opět čekali hody, takže do postele jsme zase všichni odcházeli jak ve stádiu – týden před porodem. Dojedli jsme již známý Eintopf, kterého nám bylo dopřáno pro dva a poté se donesl rozpečený sýr a všemožná namáčedla… hrůza toto, na dietu opravdu USA nedoporučuju.
Ještě zítra se rozkoukáme… a pak už hurá směr New York City, kdo by se netěšil, když tam nikdy nebyl… že :D
