Měli jsme za sebou Downtown, Midtown, Central Park, člověk by řekl, že už máme všechno za sebou. Není tomu ale v žádném případě tak. Jak jsem již na začátku napsala, ani rok v New Yorku vám nezaručí, že ho poznáte dokonale!
Vyrazili jsme tedy již ráno raníčko, abychom ještě naposledy načerpali atmosféru tohoto neuvěřitelného města. Tentokrát to bylo ale trochu jiné. „Americký“ New York jsme měli již částečně za sebou, takže tentokrát jsme se vydali navštívit ten italský a čínský a musím uznat, že to opět stálo za to!
Neodolali jsme ani Italům, lákajícím nás na jejich laskominy. Na jedné ulici nás jich lákalo kolem 15. Byla to restaurace na restauraci, všude měli to samé až na rozdílné ceny a tak se snažili regulérně i neregulérně lákat lidi k sobě na všelicos. Musela jsem svého spolucestovatele držet, aby nešel do první, kde se na nás lákající číšník usmíval… a nakonec jsme vybrali spolu jinou, pěknou, výborně vařící a jak jinak s italskou obsluhou. Dobré je zmínit i to, že Little Italy sousedí hned s Chinatownem, takže jsme stejně přesvědčeni, že v kuchyni to tam mají samého Číňana, ale i kdyby, moc dobře si je tam vycvičili! Jídlo bylo famózně italské… musím říct, že tady to člověk ocení 100x víc než doma! Jelikož většina alá italských restaurací v USA toho z Itálie moc nepobrala.
Přijeli jsme na naše již známé kotviště, zvané NY Penn Station a tentokrát jsme se „pěšo“ vydali směrem Downtown, tuto cestu jsme po povrchu zemském ještě neabsolvovali, takže to pro nás bylo zase něco nového. Procházeli jsme stáleBrodwayí, když se divadla začala měnit v luxusní obchody, hold jsme byli asi v nějaké nákupní zóně či co, ale každopádně, ať má kdo rád jakoukoli značku, našel by ji tu! Zase úplně jiná část N. Y., která nás dovedla až do Little Italy. Název je zcela trefný, jelikož se opravdu jedná o malou Itálii uprostřed NYC. Baráky, obchody, restaurace, Italové… to vše jak v Jižní Evropě.
Po výtečném obědě následovala ta zajímavější část. Přeci jen v Itálii jsme již byli, takže nás nic moc překvapit nemohlo. V Číně ale nikoliv, takže jsme plni sil vyrazili právě tam, do malé Číny uprostřed NYC.
Už ve Philadelphii jsme si Chinatown sice obhlédli, abychom věděli, zda je to vůbec bezpečné, takže co se týče ulic, obchodů, baráků, uspořádání celého „města“, nic moc nás z míry nevyvedlo. Nicméně bylo tu tržiště, které ve Philadelphii nebylo a to byl ten pravý zážitek!!! Je k nevíře, co všechno ti Číňané prodávají, resp. kupují. Například sušené mořské plody jsem viděla snad poprvé, mnohou zeleninu neumím ani se svými zahrádkářskými znalostmi definovat, nemluvě o spoustě věcí, které nedokážu ani zařadit do nadřazené kategorie, maximálně mohu uvažovat o tom, že to bylo k jídlu!
Všechno tam tak nějak člověk překousne, ale toto… chvíli tam žít, tak nevím, zda by mi tak Čína stále chutnala!Největší zážitek mám ale asi z prodeje žab. Kýbl, kde bylo cca na 20 kousků, nejspíš omráčených žab, které jen koukaly z vody a občas jakoby nudou prohodily očima, byl určen na prodej. To jsem zjistila až když se ke kýbli dobelhala postarší babča, která na jednu ukázala, prodejce ji obratně vyndal, buď za nohu, nebo jinou část těla a téměř kilová žába v tu chvíli měla jasný osud, skončila v igelitovém sáčku, kde už jakoby jen setrvačností ohnula občas nohu, občas se přetočila a už jí bylo asi jasné, že večer z ní bude cosi …
Nicméně dorazili jsme k synagoze a musím uznat, že byla opravdu velká. Asi se to nedá moc dobře popsat, jelikož nevím, k čemu to přirovnat, nebo tak… Ale každopádně, když je člověk v New Yorku, měl by se na ni jít podívat. Navíc kolem všechny bloky jsou posázeny superdrahými a luxusními domy, tedy i byty. U většiny dveří stojí jeden, mnohdy i dva vrátní, a když náhodou vidíte někoho vstupovat dovnitř, věřte, že na účtu má více, než celá vaše rodina dohromady. I typ obchodů se zde změnil. Převážně malé butiky, nečekaně i evropských návrhářů, a co je ještě více udivující i ti lidé na ulici nosili to oblečení z výloh… ne jako všude jinde, kde oblečení, i když je třebas jen z H&M vidíte pouze a jen v té výloze.Evropu a Asii jsme měli za sebou, takže jsme skočili na metro a chtěli okouknout ještě dvě místa, která jsme si doma našli v průvodci. Největší reformovanou synagogu na světě Temple Emmanu-El a Dakota Building, zejména proto, že před dveřmi této budovy byl zavražděn John Lennon. Nebylo to tak snadné, jelikož to bylo na úplně opačné straně NYC a ještě k tomu, každá budova na druhé straně Central parku, ale my se jen tak nezalekneme. Nicméně pro dost velkou vzdálenost jsme zvolili podzemní dopravu, kde opět, standardně bylo jako v chladničce, a já opět prožívala 30 minut celkového zpomalení organismu v důsledku silného podchlazení.
Od své doby, kdy byl tento dům postaven, byl plný nejluxusnějších bytů ve městě a to mu zůstalo i dodnes! U vrat stojí dva „vrátní“, kteří vypadají ve skutečnosti jak hradní stráž v uniformách. Nejen že střeží dům, otevírají dveře, ale „místňáky“ zavedou až k jejich bytu. Ano tomu se říká komfort. U brány hoří dvě pochodně a po levé straně je dokonce budka s telefonem, kdyby se náhodou něco stalo, aby mohli naši hlídači akčně zareagovat, zavolat „místňákům“, či co já vím, k čemu všemu tam ta budka stojí!Pokochaní jednou stranou jsme přešli na stranu druhou a to přes centrální část Central parku, kde už asi jako každý, a nejen teplý den je zcela plno. Přímo u východu z něj pak, na 72 Evenue, byl onen barák, jehož vrata byly to poslední, co slavný John Lennon ve svém životě viděl.
Pak už před námi bylo jen 50 bloků, bylo sice krásně, ale čas nás tlačil a nohy bolely, takže jsme zvolili cestu pod zemí! Ta byla dokonce tak „rychlá“, že jsme si po cestě ještě stihli koupit zmrzku, sednout si na pankejt a naposledy se podívat na zátiší New Yorku, zkritizovat pár kolemjdoucích a říct New Yorku sbohem, kdo ví na jak dlouho…
