Nejspíš se již mnoho z vás už někdy pozastavilo na tím, proč vládnou v zimě v tramvajích tropická vedra... Lezeme do tramvaje, zmrzlí až na kost a už na prvním schodu (pokud se nejedná o nízkopodlažní tramvaj) nás zasáhne vlna horkého vzduchu vycházejícího z xx let starého topení. Jakémukoliv náznaku na spolucestující u okénka, který by je měl donutit k otevření okna, se nedostává nejmenší odezvy a vy jste tak odkázáni na "přežití" těch několika zastávek, které jsou vám určeny...
Výraz „přežití“ získává na své výstižnosti, když všeobecné slovo tramvaje specifikuji na tramvaj č. 9. Kdo nezná, budiž mu dopřáno, kdo zná, ví, že cesta tramvají vedoucí přes hlavní nádraží je obohacena nejen ultrateplým vzduchem, ale navíc okořeněna výpary spolucestujících bez domova, říkejme jim technicky „B“. Na „smeťáku“ byste jen těžko hledali širší škálu rozličných pachů a přesto tuto tramvaj, pokud opravdu musíte, tak musíte využít a ještě za to platit... Éra nových zážitků se nevyhýbá ani tramvajím!! :D
Počet „B“ zde vzrůstá přímo úměrně s klesající rtutí na teploměru. Ne, že by se potřebovali snad někam strategicky přesunout (tedy až na výjimky). Prostě se vozí sem a tam, občas pospí, koukají, co se kde děje a hlavně - ohřejí se. Nárůst koncentrace je tedy logicky i s postupující denní dobou. Večer, když mrzne? Pokud nastoupíte do tramvaje, kde nejsou, buď jste netrefili 9, nebo máte štěstí a sraz mají ve druhém vagónu... :-)
Na jejich spolucestování jsem si vlastně již zvykla, ale přímý střet a dokonce dvakrát za den... to už je i na mě moc a nemůžu se o tento zážitek nepodělit! :D
CESTA TAM:
Doběhnu na poslední chvíli do tramvaje (standard), i přes zavírající dveře se tam ještě nějakým způsobem dostanu, posunu se kousek od dveří a ještě dříve, než mě stačí ochromit „vůně bezdomova“ zvedá se cca padesátiletý muž, aby mě mohl nabídnout místo k sezení. Bylo by to příjemné, tedy až na to, že zas tak stará si vlastně nepřipadám, kdyby to ale nebyl zástupce skupiny „B“! Toho jsem v tu chvíli podrobila takovému rozboru, že jsem byla ráda, když se poblíž (jakoby zázrakem) objevila „opravdu starší“ paní, které jsem místo ponechala. Pánovi jsem uštědřila ze zdvořilosti malý úsměv, s tím, že jsem se spíše radovala z toho, že moje světlé kalhoty zůstanou i nadále světlé. Na další zastávce jsem se v návalu lidí ještě takticky od místa činu posunula a těšila se až vystoupím.
CESTA ZPĚT:
Opět ta samá trasa, opět tramvaj č. 9 a opět, tentokrát o něco více, pasažérů „B“. Lidí bylo tentokrát méně, o to koncentrace „B“ byla mnohem hustší. Byl večer a byla jsem ráda, že jedu domů, když na mě zezadu někdo: „To se v tramvajích nebojíte takhle sama, slečno?“
Do té doby mě nikdy nenapadlo, že bych se i zde měla bát, ale v tu chvíli jsem se snad i bát začala. :-) Otočím se a tam jeden ze zástupců „B“, který, nevím proč, se mnou chtěl rozvíjet debatu. 3 zastávky přede mnou, vlastně proč ne, když jsem v dostatečné vzdálenosti.... Ostatní lidé, jako by mi záviděli, (i když vím, že ne), ale všichni bedlivě sledovali náš rozhovor, tedy spíš pánův monolog s mým přitakáním. Nicméně, nikdo toho nejspíš nelitoval... pán se rozpovídal o sobě a o sobě rovných a jak to mají v zimě těžké a že je nedostatek ubytoven a že do některých pouštějí až když teplota klesne pod -10, a a a ... Při mém vystupování mi nezapomněl popřát pěkný večer a ať si říká, kdo chce, co chce, po cestě domů jsem na pána nemohla zapomenout! :D Přemýšlela jsem nad tím, co říkal, a v zápětí mě napadaly otázky, jak se asi do situace dostal a došla jsem k závěru, že možná i mezi „B“ jsou dobří lidé, nebo jak to nazvat... :-)
Každopádně, "zdvořilost" mnohým rozhodně nechybí, to se mi dnes potvrdilo, ale ruku na srdce, kdo ji v takovémto případě ocení?! :D
Jak se stavíte k bezdomovcům vy? Představujete si vždy to nejhorší, nebo je tu i někdo, kdo se pozastaví nad jejich osudy? Já se zařadit asi nedokážu... po včerejšku asi momentálně 50:50! ;)
