Ztracený čas

Také míváte období, kdy nevíte co dřív? Jsou dny, kdy je hodně těžké najít si alespoň chvilku na to, co vás baví. A přitom se nám nabízí jedna šance - využít ztracený čas.  

Od rána až do večera je co dělat. Kdyby tak měl den víc hodin... Kolik věcí bychom rádi stihli. V našem životě jsou zkrátka období, kdy bychom potřebovali zvládnout víc práce i zábavy, než se nám může podařit. Řešíme to různě. Většina z nás ze všeho nejdřív zkusí omezit spánek. Pak se zbavujeme některých zábavných aktivit. Někdy se pokoušíme i zkracovat čas určený pro jídlo, omezovat dobu strávenou péčí o svůj zevnějšek a často vymyslíme překvapivé způsoby, jak ušetřit pár minut.

Když pak potkáváme lidi, kteří si očividně užívají nedělní procházku či pomalu kráčejí do obchodu pro čerstvé rohlíky, jsme z toho jaksi nesví. Možná i rozzlobení. Jak to, že oni si mohou dopřát takové marnění času, když vy kolem uháníte s vědomím, že stejně nestihnete ani polovinu toho, co jste měli v plánu?

Nakonec dorazíte uštvaní domů, uděláte to nejnutnější a kvůli své únavě si chvíli sednete k televizi či k počítači, abyste si trochu odpočali. Nebo strávíte nějaký čas telefonátem s kamarádkou, protože se někomu musíte svěřit, jak vůbec nic nestíháte. Možná se pustíte do domácích prací, které by sice mohly počkat, ale váš domov by pak nebyl tak krásný a uklizený.

To všechno jsou způsoby, jak se trochu zbavit stresovanosti a nepohody, kterou způsobil váš spěch a úsilí. I když to může na první pohled vypadat jako hloupé marnění času. Je otázkou, jestli nejsou lepší způsoby, jak se zklidnit a dobít energii, ovšem i tyto mohou být dobré, pokud fungují.

V našem životě jsou prostě období, kdy je práce víc, než je možné zvládnout. Skoro jistě je jich víc než těch, v nichž máme času dost. A každý z nás s tím bojuje trochu jinak. Zajímavé však je, že mnoho lidí vůbec nenapadne využít čas, který mají k dispozici a skutečně jej do určité míry marní. Jde o chvíle, kdy by mohli zvládnout alespoň něco z toho, co zrovna nestíhají. Nebo se alespoň chvíli věnovat uvolnění a získání trochy energie do další práce. Nepotřebovali by pak tolik času na ono odpočívání u televize či u počítače.

Že žádné takové okamžiky ve vašem dni nejsou? Zkuste se na ně zaměřit a určitě nějaké objevíte. Může se jednat jen o krátké chvilky - třeba několik minut čekání na autobus, chvíle ve frontě u pokladny či na úřadě... Ovšem jsou i delší časové úseky. Když třeba mícháte jídlo, které by se jinak připálilo, nebo když zaléváte zahradu. Hodně často se jedná o čas, kdy pracujete rukama a nepotřebujete příliš přemýšlet - při velké části domácích prací to tak bývá.

Lidé dojíždějící do zaměstnání mívají takové úseky nevyužitého času právě na cestě. Pokud se tedy zrovna nemusí příliš soustředit na řízení auta - jsou situace, kdy je plná pozornost věnovaná volantu nutná. Ve vlaku, tramvaji či v autobuse to mají mnohem jednodušší.

Většinou jsme pak nespokojení, protože si nemůžeme dovolit ztrácet čas - a chvíle strávená ve zbytečné frontě či v autobuse prostě ztracená je. Opravdu?

Možná se o ni obíráme tak nějak sami. Tím, že ji nazveme nevyužitým časem, dobou, kdy nemůžeme dělat nic užitečného. Když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že pro něco podobného se rozhodl skoro každý člověk. Mnoho lidí se prostě jen dívá do prázdna a tiše očekává konec téhle chvíle. Někdo se třeba i hněvá, protože tolik času mohl přece využít úplně jinak. Spěchá, aby mohl udělat spoustu práce. Nebo by si moc přál, aby měl konečně chvilku jen sám pro sebe.

Existuje však i druhá skupina lidí. Ti se rozhodli, že si tenhle ztracený času užijí. Mají přece konečně chvíli, kdy si v klidu přečtou zprávy, zavolají kamarádce či si poslechnou svou oblíbenou písničku. V minulosti měli o trochu méně možností - často jen čtení nebo učení se (ta anglická slovíčka přece nemusíte pročítat večer doma). Mohli také vymýšlet, co udělat v nejbližší době, kam na dovolenou a komu koupit jaký dárek. Či se chvíli zasnít.

Dnes i dříve byly věci, díky nimž se ze ztraceného času staly úžasné chvíle. Mají totiž jednu skvělou vlastnost - protože bývají považovány za promarněné, můžeme je skutečně využít ke spoustě věcí, na které si jinak nenajdeme ani pár minut. A najednou je tu několik okamžiků, kdy od nás nikdo (často ani my sami) neočekává, že nám k něčemu budou.

V kolotoči všedního dne, kdy člověk neví, kam by skočil, je taková chvíle skoro až neuvěřitelným darem. Sice někde stojíte a na něco čekáte, ale ve skutečnosti jste si právě mohli dopřát poklidné čtení, přátelský rozhovor či si konečně prostudovat to, co vás zajímá.

Díky za chvíle ztraceného času.