Co je vlastně pravda?

Pochybovali jste někdy? Co je vlastně správná odpověď? Hledat pravdu může být jeden z nejtěžších úkolů. Ale žít bez ní bývá mnohem obtížnější. 

Ve škole nás učili, že každá otázka má správnou odpověď. Víme zcela jistě, kolik je pět plus pět. Je nám jasné, jaké „i“ napíšeme ve slově písek. A také si pamatujeme, ve kterém roce byla založena naše republika. Za správnou odpověď na nás čekala odměna v podobě jedničky. A třeba i pochvala rodičů, kteří se radovali, jak je jejich dítě chytré.

Tak nějak jsme si zvykli, že pokud chceme být v pořádku, měli bychom znát správné odpovědi. Pokud někdo dokázal s přehledem vyjmenovat to, co se psalo v učebnici, byl hodnocen jako schopný a chytrý.

Trvalo dlouhá léta, než jsem se odvážila pochybovat o tom, co nás učí. Že existují různé názory na jeden filozofický problém či dějinnou událost? S tím jsem se postupně naučila smiřovat. Učitelé po nás chtěli správnou odpověď, ale většinou tím mysleli tu, kterou nám předtím sdělili. Pokud jsme měli jiný názor, nejlepší bylo ponechat si ho pro sebe.

Pomalu jsme se učili, že s pravdou to bývá často složitější, než se nám zpočátku zdálo. Co bylo ještě dnes naprosto jisté, mohlo se příštího dne stát chybou. Nabízela se naděje, že existují oblasti, které vyžadují takovou míru přesnosti a jistoty, aby se jich něco podobného netýkalo. Původě jsem něco takového hledala v matematice. Ale ani tam to není tak snadné. Přišla jsem o ni ve chvíli, kdy jsem na střední škole narazila na zdánlivou chybu v součtu vnitřních úhlů v pravoúhlém trojúhelníku (tehdy jsem se dozvěděla jen dvě správné odpovědi ze tří, ale i to stačilo). Pomalu jsem zjišťovala, že absolutně správné řešení je asi jen důsledek nedostatku informací.

V běžném životě se většina z nás snaží hledat správná řešení. Když si nejsou jisti, obrátí se na specialisty v daném oboru. Na urputné bolesti zad musí přece existovat nějaká zaručeně správná diagnóza a léčba. Na vztahové či pracovní problémy také. A co se týká politiky, určitě existuje bezchybný způsob, jak všem zařídit spokojený život. Jen ho před námi odborníci tají.

Jsme naučeni, že pravdu máme hledat a také najít. Za to na nás čeká odměna. Už se nejedná jen o jedničky či o pochvalu, ale o mnohem důležitější věci. Pokud vyřešíme tuhle hádanku, můžeme se dočkat úspěchů v práci, spokojenosti ve vztazích a všeho, co si jen budeme přát.

Jenomže z nějakého důvodu právě tohle v našich životech obvykle nefunguje. Doufáme, že víme, co je pravda. Ovšem často se jedná jen o naši více či méně pevnou víru. Někdy bývá otřesena, když nám život ukáže, jak nepravdivá byla naše iluze. A jindy ji naopak posilují okolnosti do té míry, že si nedovedeme představit, jak jinak by to všechno mohlo být.

Ostatně podobná jistota nemusí být na škodu. Umožňuje velmi rychlé rozhodování. Dodává nám sebejistotu a učí nás důvěřovat. Díky ní jsme pochopitelnější i pro ty druhé.

Stálé pochybnosti stojí spoustu energie. Vedou k tomu, že lidé nevědí, o co se v životě opřít. A nakonec zbavují i spokojenosti se životem. Jak se mám radovat z pěkného dne, když jsem si jistá, že kdykoliv může přijít bouřka?

Možná má nakonec to, co nás na základní škole učili, svou nezanedbatelnou hodnotu. Díky jistotě, že známe pravdu, můžeme dosáhnout opravdu hodně. Je také možné, že svůj život zakládáme na zcela chybných předpokladech. Kdybychom však měli žít ve stálé nejistotě, co je vlastně správně, těžko bychom to unesli.

Je také možné, že dnes dost lidí bojuje s nespokojeností, smutkem či ztrátou energie, protože získali hodně protikladných informací. Tráví své dny hledáním skutečné pravdy a trápí se jistotou, že oni ji ještě neznají. Snaží se řídit svůj život co nejlépe, ale netuší, co je vlastně dobře. Každý krok může být chybou.

Snad i proto hodně z nás věří, že mají pravdu. Alespoň v nějaké oblasti. Může to být pravda pro ostatní podivná, třeba i naprosto nesmyslná. Ale chrání nás. Pomáhá nám ráno vstávat s jistotou, že i další den prožijeme správně. A věřit, že my sami jsme v pořádku. A s námi celý svět kolem.