Stalo se vám poslední dobou, že vám někdo ublížil? A trápí vás to ještě dnes? Jak to vlastně je se zlými lidmi?
Potkali jste už někdy někoho, kdo vám znepříjemnil život? Odpověď „Ano.“ je prakticky jistá. Snad nikomu se nestalo, že by mu v životě lidé nezpůsobili trápení. Někdy v sobě vzpomínku na ně nosíme právě proto, že nám kdysi provedli něco nepříjemného. Často už z našich životů zmizeli, ale pořád tam zůstala bolest, kterou svým jednáním způsobili.
Nabízí se otázka, proč to udělali. Někdy nám dokonce připadá, že právě odpověď na ni by pomohla porozumět jejich činu a přestat se jím trápit. Jenomže často ji hledáme marně. Spokojíme se s tím, že si řekneme: „Je to zlý člověk.“
Potkala jsem v životě spoustu různých lidí. Někteří z nich mi pomohli a ani o tom nevěděli. Jiní mi naopak ublížili – či mi to tak v danou chvíli připadalo. A další se mnou hovořili o svých starostech a o tom, jak zápasí s různými potížemi ve svých životech. Zvykla jsem si hledat příčiny jejich jednání a postupně jsem zjistila jednu zvláštní věc.
Nikdo z nás neubližuje druhým bezdůvodně. Je pravda, že existují lidé, kterým raději všichni půjdou z cesty. Přinášejí ostatním tolik bolesti a zklamání. Ovšem i oni to dělají prostě proto, že touží být šťastní – a marně doufají, že takhle získají trochu spokojenosti do svého života.
Všichni se nějakým způsobem snažíme dosáhnout radosti a pohody, cítit se dobře. Jen k tomu volíme každý trochu jiné prostředky.
Někdo je přesvědčen, že mu šťastný život zaručí, když bude usilovně pomáhat druhým. Bude dobrým člověkem, pokud se postará o lidi kolem sebe. A často si bývá navíc jist tím, co ti ostatní určitě potřebují – ať už je to třeba dovolená u moře (zvlášť jestli dosud spokojeně trávili veškerý volný čas na horách), nebo zdravý životní styl (cigarety a alkohol je třeba zakázat).
Další lidé se pro změnu prospěchem ostatních příliš nezabývají. Život je přece od toho, aby si ho užili naplno. Všechno, čeho mohou dosáhnout, stojí za pozornost. A pokud jim ti druzí nestojí v cestě za dosažením jejich cílů, mohou si dělat, co chtějí. Že potřebují s něčím pomoci? A co za to?
Občas také potkáte někoho, kdo je opravdu nešťastný. Zjistil, že jediný způsob, jak se chvíli cítit o něco lépe, je dosáhnout toho, aby těm okolo bylo hůř. Pokud se lidé v jeho okolí trápí, na chvilku má pocit, že on sám je na tom docela dobře. Místo pokusů žít šťastně si vzal na pomoc závist, intriky a nejrůznější způsoby, jak škodit.
Pokud se zamyslíte nad svým vlastním životem, nejspíš najdete také pár situací, kdy jste ublížili těm druhým. Třeba se vám vybaví chvíle, kdy jste jako dítě školou povinné zranili tetu informací, že podle maminky je škaredá. Nebo když jste se kdysi rázně rozešli s partnerem. Může jít i o méně významné události – třeba jste prostě někoho předběhli ve frontě na kávu, obsadili sedadlo v autobuse dřív, než k němu došla ta starší paní… I chvíle, kdy si chcete odpočinout a řeknete ostatním, ať vám dají pokoj, může být pro ně nepříjemná. A že jste snědli sami všechnu zmrzlinu z mrazáku, když je takové horko? Pokaždé jste jednali tak, abyste se cítili lépe. A ostatním to trochu ztížilo život.
K čemu je dobré, když si něco takového uvědomíme? Pomůže nám to nějak? Překvapivě ano. Dokud věříme, že chyby dělají jen ti druzí, víc se kvůli nim trápíme. Připadají nám neodpustitelné. Je nepochopitelné, že ostatní jsou tak zlí. A místo toho, abychom šli dál svým životem, zůstáváme chvíli stát. Plýtváme svou energií na spravedlivé rozhořčení. A chyba, kterou ten druhý udělal, nás tak stojí mnohem víc.
Třeba si ji ani neuvědomil. Z jeho omezeného pohledu to bylo správné jednání. Nebo mu dojde až časem, že se měl zachovat jinak. A třeba naopak udělal něco, co vám prospěje - i když nyní si myslíte pravý opak.
Možná je vhodná chvíle na to, abyste mu ukázali, že takhle se chovat nemá. A nebo není. Určitě vám však ublíží mnohem víc, pokud kvůli tomu strávíte spoustu času hněvem, sebelitováním či smutkem.
Každý z nás někdy těm druhým způsobil trápení. Prostě jsme si přáli spokojenost, štěstí, pohodu – a hledali jsme způsob, jak jí dosáhnout. Udělali jsme zkrátka chybu. Ostatní to mají stejně. Někdo dělá tak velké chyby, že mu musíme zabránit v jejich pokračování. Jiní lidé dělají chyby malé. A často si myslí, že jednají správně a jsou dobří. Vůbec by je nenapadlo, že jim říkáme „zlí lidé“.
