Život bez konce

Máte spoustu plánů a představ, jak by měl váš život vypadat? A odkládáte je na budoucnost, protože zrovna teď na ně není vhodný čas? Existuje způsob, jak některé z nich přesto zrealizovat už teď... 

Náš život nebývá zdaleka bezstarostný. Podle mnoha lidí je podstatně náročnější, než jaký měly naše babičky. Hovoří se o stresu, o nejistotě, o stálých změnách. Ovšem ani v minulosti nejspíš nebyl až tak snadný. Dnes prostě jen čelíme jiným problémům a hledáme odlišná řešení.

Máme možnosti a příležitosti, o kterých bychom dříve nemohli ani snít. Prádelna vybavená automatickou pračkou a sušičkou, v kuchyni najdeme myčku, mikrovlnnou troubu i všechny možné přístroje, které usnadňují práci. V koupelně úžasná kosmetika, masážní sprcha či vana - o samozřejmě tekoucí teplé vodě ani nemluvě. Místo cest do banky, do knihovny či na nákupy nám stačí zasednout k počítači. Televize zastupuje domácí kino i divadlo v jednom. A takto bych mohla pokračovat dál.

Jenomže tohle všechno zřejmě nestačí k naší spokojenosti. Spousta lidí najednou zjišťuje, že jim cosi chybí. Úžasné večírky a pracovní úspěchy mohou být příjemné, ale přesto mnozí potřebují spoustu léků na bolest, na úzkost či na depresi. Finanční podpora ze strany státu lidem pomůže z největší nouze, ale jejich život se tím nestane báječnou procházkou růžovým sadem. Zdravotnictví prodlouží naše životy, ale ne natrvalo...

A tady se setkáváme s jedním zajímavým fenoménem naší doby. S myšlenkou, že náš život by vlastně mohl být bez trápení, bez těžké práce, bez bolesti a bez konce. Je zajímavé, jak snadno se vytrácí z centra naší pozornosti běžné lidské žití a umírání. V minulosti patřila konečnost lidské existence k věcem, s nimiž se každý setkával. Jednou za čas někdo v okolí zemřel, konaly se pohřby, lidé chodili na hřbitovy vzpomínat. Už malé děti měly zkušenost s umíráním někoho blízkého.

Dnes se řada lidí rozmýšlí, jestli dětem prozradit, že jim zemřel oblíbený křeček. Natož pak nějaký člověk. I sami před sebou tak trochu tají lidskou konečnost. Hovořit o tom, jak mi chybí člověk, který zemřel, se dá jen obtížně. Většina známých vás začne rychle utěšovat, protože se sami polekají blízkosti smrti. Snaží se spíš zapomenout, dělat, že se nic nestalo.

To by samo o sobě nemuselo představovat žádný problém. Ostatně naše zdravotnictví dokáže prodloužit spoustu životů, mladí lidé umírají jen výjimečně a v úzkém rodinném kruhu se se smrtí setkáváme jen párkrát za život. Potíž je někde trochu jinde. Když lidé v minulosti žili v těsnějším kontaktu se smrtí, protože jí věnovali více pozornosti, byl díky tomu jiný i jejich život.

Něco takového můžeme dnes už pozorovat spíš jen u těch, jimž zbývá jen krátký čas, než zemřou. Najednou se jejich život stává jiným. Začínají usilovat o věci, které považují za skutečně důležité. Snaží se využívat svůj omezený čas skutečně naplno a nedělají si žádné starosti s tím, co považují za zbytečnosti. Jakoby se najednou tváří v tvář blížící se smrti proměnili v úplně jiné lidi.

Tohle nám ostatním tak nějak chybí. Když žijeme svůj život bez konce, který by se občas připomínal, děláme to trochu jinak. Často odkládáme věci, které bychom ve skutečnosti potřebovali, po nichž toužíme a které jsou skutečně významné. Místo toho se necháme přesvědčit, že důležité jsou ty, jimž bychom nemuseli věnovat žádnou pozornost.

Až budeme odcházet z tohoto světa, těžko budeme šťastně vzpomínat na luxusní televizi, kterou jsme si pořídili za peníze z přesčasů. Spíš si budeme připomínat chvíle, kdy zrovna nebyly žádné přesčasy a mohli jsme si chvíli hrát s našimi dětmi, pokud jsme nějaké měli. Místo toho, abychom se trápili nad nedostatečně umytými okny, budeme se radovat z poklidného večera stráveného s přáteli. Kolik máme vrásek nebude tak významné jako to, jestli jsou to vrásky od úsměvů a nebo od toho, že jsme se mračili.

Co však s tím vším můžeme udělat dnes, když ještě nečelíme konci svého života? Když si užíváme uklidňující dojem, že žijeme nekonečně dlouho? Když na všechny ty skutečně důležité věci máme přece ještě spoustu času (až opravíme byt, až získáme lepší práci, až budeme v důchodu...)?

Právě dnes máte jedinečnou příležitost si představit, že by váš život mohl za pár týdnů či měsíců končit. Čeho byste ještě chtěli dosáhnout? Co byste chtěli zažít? Jakou změnu byste si přáli udělat? Zkuste se zamyslet nad tím, jak byste své žití proměnili, kdyby vám ho zbýval už jen tak malý kousek. Můžete zkusit něco z toho zrealizovat. Nebo i všechno.

Váš život opravdu není nekonečný. Je pravda, že před sebou máte nejspíš ještě spoustu let života. Ale pokud je všechny strávíte tím, že budete to, po čem skutečně toužíte, odkládat na nějakou vzdálenou budoucnost, může se stát, že vás konec života zastihne nepřipravené. Najednou zjistíte, že jste promarnili mnoho let čímsi, co jste vlastně vůbec nechtěli dělat.

Když využijete skutečnost, že žijeme jen po nějaký omezený čas, můžete získat podstatně víc. Strávíte spoustu let tím, co jste si vždycky přáli vyzkoušet. Nebudete se trápit s řadou věcí, které by vám jinak působily starosti. A místo dnů či týdnů na konci života si budete naplno užívat každý den po mnoho a mnoho let.

Vzpomenout si na to, že smrt patří k životu, může přinést opravdu hodně. Pokud se toho odvážíte, čekají vás spousty úžasných zážitků.