Zázračná přestávka

Existují chvíle, kdy prostě nemůžete pracovat ani se bavit. Čekáte, až pominou. Tyhle okamžiky v sobě nesou obrovské možnosti, pokud je správně využijete. Mohou změnit vás i váš život.

         Náš program bývá určován spoustou věcí. Zaměstnání je jednou z nich. Pak také škola a zájmové kroužky - ať už naše vlastní, nebo studium a záliby dětí či vnoučat. I domácnost a nutnost chodit vcelku čistí a upravení s sebou nese závazky, které ovlivňují naše zacházení s časem.

         Ani v minulosti nebyli lidé pány svého času víc než dnes. Když jsem pozorovala prabábu a její vrstevnice, viděla jsem spousty práce, které musely na jaře, v létě a na podzim stihnout. Přesto však měly mnohem víc času, kdy vlastně nic podstatného dělat nemusely. Nemohly. Když se večer stmívalo, nebylo na práci venku vidět. Pokud krajinu pokryl sníh, našly si najednou chvíle, kdy mohly s částí dne nakládat podle svého přání.

         Dlouho žily v době, kdy lidé televizi považovali za cosi mimořádného a internet neexistoval. Telefon mělo zavedeno pár stavení ve vsi. To už se nám dnes zdá podivné. Ony se však díky tomu musely naučit zacházet se svým časem úplně jinak, než to děláme my.

         U prabáby jsem se setkávala s jednou vymožeností, kterou si dnes dopřávají lidé jen zřídkakdy. Je to skutečně volný čas. Doba, kdy není nikdo, kdo by se postaral, abych se náhodou nenudila. Chvíle, o jejíž vyplnění se mohu postarat jen já a jen já rozhoduji, zda si ji užiju, nebo ji strávím netrpělivým očekáváním další práce či zábavy.

         Postupně jsem se naučila takové chvíle vyhledávat a oceňovat. Přinášejí totiž nevídané poklady.

         Přestávek v našem životě můžeme najít vícero druhů. Nejobvyklejší a nejsnáze dosažitelná je pauza kratičká, několikaminutová. Tu ve svém denním programu občas potká skoro každý. Obvykle se s ní hned popere tím, že jde něco sníst, přečíst si zprávy na počítači či na mobilu. Nebo rychle hledá, co by udělal, aby ten volný čas využil k dohnání nějaké práce.

         Kdybychom to neudělali, mohlo by se stát, že nám přestávka pomůže v našem životě způsobem, na který nejsme zvyklí. Strávit několik minut jen sami se sebou může totiž přinést drobnou změnu. Můžeme se zamyslet nad tím, jak žijeme. Jestli jsme spokojeni s tím, co v současné době děláme. Co bychom si přáli v tuhle chvíli prožívat? Jak bychom dokázali zpříjemnit svůj život? Nabízí se spousta otázek, na které v běžném shonu prostě nemáme čas.

         Pokud se jim občas chvilku věnujeme, můžeme začít pochybovat o spoustě věcí. A postupně hledat cesty, jak měnit to, co bychom si přáli mít jinak. Najednou držíme  v ruce nástroj, díky kterému si můžeme svůj život upravit tak, abychom se v něm cítili lépe.

         Jsou i přestávky mnohem delší, které si můžeme občas také dopřát. To je mnohem obtížnější, ovšem získáme o to víc. Dnes i dříve lidé čas od času měli i přestávku celodenní, nebo dokonce několik dní mohli dělat jen trochu věcí a většinu dne měli k dispozici pro sebe.

         Jsou chvíle, kdy by se nám hodilo právě něco takového. Třeba když stojíme před důležitým rozhodnutím, nebo když nás potká nějaká mimořádná nehoda. Tehdy se může taková pauza nevídaně vyplatit. Hodně lidí by ji hned vyplnilo sledováním televize, prozkoumáváním turistických pamětihodností či spoustou zájmových aktivit, které jim nedají ani chvilku času na sebe samotné. Mohou ji však využít ještě výhodněji.

         Ten den či po několik dní můžete zkoumat, co byste si přáli, čeho se bojíte, co chcete změnit a co naopak ne. Můžete věnovat péči a pozornost vašemu vlastnímu životu. Je pravda, že životy dávno zesnulých králů či skvělý adrenalinový zážitek jsou mnohem méně náročné činnosti. Zkusit se chvíli zabývat sebou samým dá mnohem víc práce. Někdy je nejlepší zkombinovat obojí - chvíli si odpočinout při prohlídce hradu a pak třeba cestou zpátky chvíli přemýšlet o sobě.

         Třetí druh přestávek je výjimečný a lidé si jej obvykle dopřejí jen jednou či dvakrát za život. Někdo se s ním nesetká ani jedinkrát. Je to přestávka ve chvíli, kdy už jsme se zcela vyčerpali tím, jak žijeme. Někdo takové chvíli říká vyhoření, někdo burn out. Někdo zhroucení z dlouhodobého přepracování. Když jste tak daleko, tělo a mysl si obvykle pauzu vynutí. Ta často trvá několik měsíců, někdy i pár let.

         Bývá potřebná právě u lidí, kteří kratší přestávky využívají jinak. Radši se pustí do práce na novém pracovním projektu, než by se zamysleli nad projektem zvaným Já a můj život. Nutnou dovolenou stráví péčí o ostatní lidi či spoustou aktivit, díky kterým si nenajdou čas na sebe samé. Po nějaké době se jejich tělo a mysl mohou vzbouřit a pauzu si zkrátka prosadí.

         Pokud přestávku - ať už krátkou, nebo nějakou delší - využijete ke svému prospěchu, vrátíte se pak ke svému běžnému životu jiní. Chvíle, které věnujete péči o svůj život, vás pokaždé trochu promění. Díky nim objevíte postupně nové možnosti a porozumíte spoustě věcí. A vaše dny budou o něco příjemnější.