Rádi byste něco udělali jinak? A přitom máte strach z toho, co taková změna může přinést? Existují i způsoby, jak se proměnit jen na chvíli. Vyzkoušet si proměnu a přitom zůstat sám sebou.
Starší žáci mezi povinnou četbou občas objevují dílo muže jménem Shakespeare. Jeho hry vyprávějí o lidech před několika staletími, ale nabízejí docela zajímavou inspiraci a nové nápady i moderní počítačové generaci. Našla jsem u něho tuhle: „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
Uvědomila jsem si, že právě tohle někdy v životě potřebujeme. Většina z nás bere smrtelně vážně všechno, co dělá. Když se nám něco podaří či naopak uděláme velkou chybu, je to nesmírná zátěž. Máme pocit závazku. Jsme to my, kdo takhle koná. A všechny naše činy podávají důležité svědectví o tom, jací ve skutečnosti jsme.
Bojíme se změn právě proto, že by mohly ohrozit všechno, co jsme vybudovali. Možná bychom byli šťastnější, kdybychom se konečně odvážili odmítnout každý den poslouchat vyprávění své nevrlé kolegyně. Nebo místo oběda ve zdravé vegetariánské restauraci vyrazili na guláš. Třeba bychom rádi strávili víkend na gauči u televize? Nebo naopak v lese?
Jenomže takovými myšlenkami se člověk raději moc nezabývá. Ano, bylo by pěkné udělat nějakou změnu. Jenomže co když zjistím, že mi vůbec nevyhovuje? Navíc já jsem přece já a zrovna tahle věc by se vůbec nehodila k obrazu o mně, jaký jsem si vytvořil. Vyzkoušet něco nového často představuje nejen trochu úsilí navíc, ale především zpochybnění toho, jaký jsem. A toho se většina z nás hodně bojí.
Jenomže se nabízí východisko, díky němuž to můžete vyzkoušet a přitom zůstat sami sebou. Udělejte prostě to, co řada z nás opatrně zkouší na obrazovce počítače. Když se pustíte do nějaké počítačové hry, stáváte se na chvíli kýmsi jiným. Z opatrného úředníka je najednou odvážný hrdina ničící ohavné zombie, úspěšná manažerka může opečovávat malé kotě a odhodlaný památkář v klidu zničí pár krásných hradů.
Něco podobného můžeme provádět i v životě. Zkuste si vymyslet divadelní roli, kterou byste si rádi zahráli. Když se cítíte nepříjemně při jednání na úřadech, nic vám nebrání vytvořit si postavu, která jej naopak skvěle zvládá – a ještě se dokáže usmát na paní z podatelny. Pokud si ji pak zkusíte zahrát, zvládnete vyřizování nutných potvrzení mnohem snáz. Přitom jste zůstali stále stejní, jen máte novou hereckou roli, která vám někdy usnadní život.
Pokud se vám to vydaří, možná to zkusíte i příště. A časem vypátráte, že hodně z toho, co děláme, jsou jen divadelní role. Kdysi jste si je nevědomky napsali, protože jste se rozhodli, že právě tak můžete nejsnáz dosáhnout toho, co potřebujete. Většinu z nich jste si připravili už jako děti. A od té doby je hrajete stále znovu a znovu.
Některé z nich nám budou vyhovovat po celý život. Jiné však zdaleka nejsou dokonalé, trápí nás a necítíme se v nich dobře. Nebo nám komplikují život. Mysleli jsme si, že jsou součástí toho, čemu říkáme naše osobnost. Jejich změnou by se z nás stal někdo úplně jiný.
Jsou to však jen divadelní role. Herec může být stále stejný, ale má možnost vybrat si, koho bude hrát. A jak. Pokud zkusíme některou z nich přepsat, nezměníme tím sebe, ale jen způsob, jak zacházíme se světem. Možná bude mnohem lépe odpovídat tomu, jací skutečně jsme. A třeba také zjistíme, že nám mnohem víc vyhovuje role předchozí. Tak se k ní zkrátka vrátíme.
Až se příště budete trápit nad něčím, co vám nevyhovuje, můžete to vyzkoušet. Proč byste si nemohli jednou zahrát roli nadšeného turisty, když většinu víkendů trávíte doma? Být chvilku bezstarostnou návštěvnicí vydařené oslavy a ne tím, kdo si láme hlavu nad neumytým nádobím v kuchyni?
Svět je jedno velké divadlo a my všichni můžeme hrát různé role. Jaké si chcete vyzkoušet vy?
