Také jste se setkali s názorem, že je třeba vyhýbat se stresu? A nepodařilo se vám to? Ve skutečnosti to ani není možné. Můžete se však postarat o to, aby vám stres přinášel méně trápení a více radosti.
"Už zase jsem ve stresu." To je pro spoustu lidí docela obvyklá věta. Hodně z nás ji ani neřekne nahlas, protože v danou chvíli nemá na nic čas. Je toho tolik, co musíme zvládnout. A potíže mají navíc zvláštní zvyk, že se hromadí - když už si myslíme, kolik toho musíme snášet, zjistíme, že přibyl další úkol.
Jsou prostě období, kdy je toho na nás hodně. A navíc se dočteme, že nám podobná zátěž škodí - jsme náchylnější k onemocnění, tělo rychleji stárne, paměť funguje o něco hůř a podobně. To je ostatně logické, protože ve stresu musíme vydávat mnohem víc energie než při poklidné relaxaci. Zbude nám jí méně na regeneraci organismu či na to, co bychom zrovna rádi v klidu udělali.
Proč se tedy do stresu vůbec dostáváme? Vždyť by bylo přece tak snadné zbavit se v průběhu evoluce takového reagování na zátěž. Byli bychom klidní, uvolnění a stále v pohodě... Jenomže lidé prožívat stres zkrátka potřebují. Dá se říci, že díky stresu a způsobům, jak s ním tělo zachází, vlastně žijeme.
Naše mysl i tělo se pokoušejí pracovat tak, abychom žili co nejlepší život. A k tomu potřebují najít způsoby, jak nás donutit o něco usilovat. Pokud se přestaneme snažit získat jídlo či bezpečné místo na spaní, těžko přežijeme. Čím lépe se o sebe postaráme, tím větší máme šanci žít dál. Tuhle schopnost pak nejspíš předáme dalším generacím. Podědí po nás způsoby fungování, které nám usnadňovaly přežití.
K životu potřebujeme určitou míru stresu - tedy toho, co vnímáme jako zátěž, výzvu, potíže či nenadálou radost. Stres a reagování na něj jsou zkrátka nutné, i když s sebou nesou řadu potíží. Těžko zažijete den bez nich. Už jen skutečnost, že musíme ráno odhodit deku a vylézt z postele, nás vystavuje určité míře zátěže.
Setkáváme se pak se dvěma druhy stresu - někdo jim říká eustres jako reakce na zátěž příjemnou a distres jako reagování na tu nepříjemnou, které bychom se rádi vyhnuli. Většina z nás zažívá každý den obojí. Samozřejmě se nám víc líbí nenadálá radost - když potkáme nějakého známého, najdeme místo k parkování na přeplněném parkovišti či si koupíme cestou domů zmrzlinu, zlepší nám to náladu.
Lidé se ovšem liší v tom, co považují za štěstí a co za trápení. Pro někoho je večerní posezení se sousedy úžasnou příležitostí povykládat si a ochutnat skvělé občerstvení. Jiný člověk se trápí, protože se určitě bude cítit nesvůj - a navíc drží dietu. Rozdíl není v ničem jiném než v jeho myšlenkách. Vybral si ty, které ho upozorňují na distres. Už teď se trápí a jeho večer nejspíš nebude stát za moc.
Je spousta věcí, které můžeme jen obtížně ovlivnit. Hodně z nich však závisí na našem rozhodnutí. Popřejeme sluchu těm, které nás upozorňují na trápení spojené s danou událostí, nebo si budeme víc všímat těch, jež nás lákají na radostné vzrušení? Zaměříme se na to, co nám život nabízí pěkného?
Jsou chvíle, kdy zažíváme spoustu těžkostí. Alespoň nám to tak připadá. Jenomže ve skutečnosti záleží i na naší mysli, jak nám budou připadat obtížné a bolestivé. Když si kupříkladu poraníte ruku, je to určitě problém. Pokud se budete soustředit jen na to, jaké obtíže vás kvůli tomu čekají, postaráte se sami o další porci nepříjemného stresu. Věnujete spoustu své energie zjišťování potíží, které vás nyní potkají. Přitom byste mohli zaměřit svou pozornost i na něco jiného. Ruku nyní po nějakou dobu používat nemůžete, tak si konečně najdete čas na dlouhé procházky. Nebo se můžete vydat do kina. Ze zátěže, která vám komplikovala život, se dá do určité míry udělat i zdroj radostného vzrušení.
Každý den nás potkává spousta událostí, které se postarají o dostatek stresu. A naše tělo i mysl na ně reagují, i když je to stojí spoustu energie. To, co však můžeme udělat, je jedno malé prosté kouzlo - snažit se zaměřovat na ty, které nám působí radost.
