Jak ji poznáme? A je to vždycky výhoda, být silnou osobností? Pozor, ve skutečnosti takový člověk může vypadat úplně jinak, než si možná myslíte. Ale dokáže žít takový život, jaký si opravdu přeje...
Čas od času o někom říkáme, že je silnou osobností. Obyčejně to bývá míněno jako pochvala. Když někdo překonal velké životní těžkosti, dokázal se zachovat jako hrdina či dělá úžasné věci, je to možná právě díky síle jeho osobnosti.
O čem to vlastně hovoříme? Dá se vůbec přesně popsat, jak takového člověka poznáme? Možná to nakonec ani nemusí být člověk, stejná slova se používají i v popisu některých psích či kočičích ras. Vypadá to, že síla osobnosti je něčím, čeho si ti druzí váží. Ovšem ani to nemusí být vždy pravdou. Pokud třeba jezevčík vybavený "silnou osobností" vycvičil své majitele k naprosté poslušnosti, může to představovat problém. A člověk s podobnou charakteristikou bude zcela jistě zdrojem potíží pro ty lidi, kteří si přejí něco jiného než on.
V průběhu let se má představa o síle osobnosti postupně vyvíjela. Nejprve jsem byla přesvědčená, že je to jakási podivuhodná kombinace vlastností, která některým lidem umožní projít potížemi jako jarním deštěm - zvenčí jsou promočení a uvnitř stále stejní. Představovala jsem si, jak díky své pevné vůli dokážou ovládat okolí. A svůj život nejspíš mají pod kontrolou - kdo by se jim odvážil postavit?
Pak jsem zjistila, že se silou osobnosti je to poněkud složitější. Všichni z nás ji totiž mají, jen se u každého projevuje v jiné míře. A také jinak. Dokud jsem si všímala jen těch, kteří dokázali bojovat se životem i s ostatními o to, po čem toužili, přehlížela jsem jednu velmi důležitou věc.
Obyčejně si myslíme, že síla osobnosti je tu od toho, aby nám umožnila prosadit svá přání a plány. Že se ukáže, když nějaký schopný člověk navzdory všemožným potížím vybuduje firmu, zařídí stavbu nového sportoviště či donutí podřízené, aby ho poslouchali. Často se při tom navíc dostane do konfliktu s řadou dalších lidí, kteří jsou také vybaveni značnou silou osobnosti - a logicky by si přáli, aby bylo po jejich.
Jenomže pak jsem se porozhlédla po lidech, kterým se podobné konflikty většinou nestávají. Tuhle jim ustoupí, támhle se vyhnou... A někteří z nich k mému velkému úžasu nakonec dorazili do svého cíle úplně stejně jako ti z první skupiny. Nebo dokonce i o mnoho dřív. Je to zvláštní. Asi mají prostě velké štěstí. Nebo ne?
Štěstí se samozřejmě nedá vyloučit. Ale že by někomu přálo tak pravidelně, to se mi zdálo zvláštní. Je možné, že ve skutečnosti existuje něco jako supersilná osobnost? Člověk, který může ustupovat těm druhým, tiše jít svou cestou a dosáhnout splnění svých přání tak snadno, že nám to připadá až neskutečné?
Když jsem začala hledat, najednou jsem jich našla celou řadu. Nejspíš bych je úplně přehlédla, kdybych pátrala po různých sporech a konfliktech, které mají své vítěze a poražené. Pokud bych se zaměřila na různé symboly moci či úspěšnosti, asi bych neuspěla. Naštěstí jsem se však zahleděla úplně jiným směrem.
Pátrala jsem po lidech, kteří vedou šťastný a spokojený život. Většinou to nepotřebují nijak rozhlašovat. Proč také? Jdou si zkrátka svou cestou a pomalu nenápadně si plní sny, které mají. Občas se jim postaví do cesty překážka jako nám všem. Bez velkého halasu ji obejdou, nebo se vydají jinou cestou. Mají dost času. Vlastně celý život.
Nevadí jim proměnit se, pokud to okolnosti opravdu vyžadují. Dokážou totiž rozlišit, co je skutečně důležité. Nakonec i změna či schopnost v něčem ustoupit mohou svědčit o velké odvaze a síle.
Tak jsem konečně našla, jak žije opravdu silná osobnost. Nemusí být nutně vítězem v různých soubojích, dělat hrdinské činy či vést ostatní. Dokáže poznat, co ji učiní šťastnou. A pak se prostě dát do práce, aby měla takový život, jaký ji naplní spokojeností. Aby každý den stál za to.
